Warning: array_key_exists() expects parameter 2 to be array, string given in /usr/local/hosting/home/campanarii.cz/web/www/wp-content/plugins/responsive-lightbox/includes/class-frontend.php on line 1489

Warning: array_key_exists() expects parameter 2 to be array, string given in /usr/local/hosting/home/campanarii.cz/web/www/wp-content/plugins/responsive-lightbox/includes/class-frontend.php on line 1701

Warning: array_key_exists() expects parameter 2 to be array, string given in /usr/local/hosting/home/campanarii.cz/web/www/wp-content/plugins/responsive-lightbox/includes/class-frontend.php on line 1889

Category Archives: Církev ve světě

Zemřel kardinál Miloslav Vlk

V dopoledních hodinách v sobotu dne 18. března 2017 zemřel kardinál Miloslav Vlk, emeritní arcibiskup pražský a primas český, 62. nástupce sv. Vojtěcha a 35. arcibiskup na pražském stolci. Pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka vyzývá k modlitbám a zve věřící pražské arcidiecéze i všechny, kteří měli pana kardinála Vlka rádi a vážili si ho, k poslednímu rozloučení. Rekviem a pohřební obřady se budou konat v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu dne 25. března 2017 v 11:00 hodin. Po skončení zádušní mše sv., jejíž hlavním celebrantem bude Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský, budou následovat obřady posledního rozloučení, které povede Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký. Homilii pronese Mons. František Radkovský, emeritní biskup plzeňský. Koncelebrovat budou biskupové českých a moravských diecézí spolu s kardinály a biskupy ze zahraničí a z Hnutí Fokoláre – Díla Mariina. Pohřeb bude přenášet Česká televize.

Slyšeno při kázání papeže Františka – lepší být ateistou než pokryteckým katolíkem

… z kázání papeže Františka v kapli Domu sv. Marty 23. února 2017.

150. výročí narození Andreje Šeptyckého

Ve středu 29. července 2015 uplynulo 150 let od narození ukrajinského řeckokatolického patriarchy Andreje Šeptyckého, který stál u zrodu unionistických sjezdů na Velehradě na počátku minulého století. Papež František na začátku letošního léta významně posunul kupředu proces beatifikace tohoto významného duchovního tím, že podepsal dekret o jeho hrdinských ctnostech a prohlásil jej za Ctihodného.

Na zvonici Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě pověsí nové ruské zvony

250_001_Na zvonici Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě pověsí nové ruské zvony_PVCNa zvonici Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě bude pověšeno sem zvonů darovaných patriarchou Moskevským a celé Rusi Kyrylem, oznámilo v úterý Vnější církevní tiskové oddělení Moskevského patriarchátu.

Na zvonici chrámu je umístěno 18 zvonů, včetně zvonů ruských. Největší z nich váží 5,9 tuny a jedná se o největší zvon ve Svaté zemi. Vyroben byl v Moskvě v roce 1886. Časem některé zvony ztratily svůj zvuk a musely být vyměněny. 

Papež František: Katolík se má míchat do politiky

210_008_Papež František - Katolík se má míchat do politiky_PVCVatikán – Vládci nesmí postrádat pokoru a lásku a občané – zejména pak katolíci – mají projevovat zájem o politiku. Toto téma rozvinul papež František ve své dnešní ranní homilii, při které rovněž vyzval k modlitbě za státní představitele.

12. květen v dějinách vzdělanosti

Pope Sylvester II známkaNa neděli 12. května 2013 připadají dvě zajímavá výročí, která stojí za to si připomenout. Letos uplynulo 1010 let od úmrtí významného učence-matematika konce 1. tisíciletí, intelektuála, který výtečně ovládal sedm svobodných umění, a prvního francouzsky mluvícího papeže, Silvestra II. Tento pozoruhodný muž, vlastním jménem Gerbert z Aurillacu, se narodil někdy mezi lety 950 – 960 v kraji Auvergne ve Francii. Kolem roku 963 vstoupil do benediktinského kláštera a zhruba od roku 967 studoval v katalánském městě Vic. Zde se seznámil s arabskými znalostmi matematiky a přírodních věd. Později studoval na katedrální škole v Remeši, kde ho remešský arcibiskup Adalberon záhy jmenoval učitelem. Z této školy později, již jako představený vytvořil středisko francouzské učenosti a výuce matematických věd dal takový význam, jaký dříve na Západě neměly. Stal se rovněž sekretářem arcibiskupa. Ve složité politické situaci, která v posledních deseti letech prvního tisíciletí v Evropě panovala, se po tříletém období, kdy úřad zastával jeden z nejmladších papežů v historii a první německy mluvící, čtyřiadvacetiletý Řehoř V., v roce 999 usedl Gerbert na papežský stolec jako Silvestr II.

Vraťme se ale k jeho vědeckým počinům. Klášterní škola ve Vicu, kde studoval aritmetiku, geometrii a astronomii, těžila z časté komunikace a vzájemných vztahů mezi Katalánci a sousedními andaluskými muslimy z jihu Španělska a při tamní katedrále byla také tehdy největší knihovna v Evropě. A právě v těchto zdech se mladý Gerbert seznámil s většinou arabských poznatků, které dílem pocházely z řecké a perské vědy a dílem ze zemí, s nimiž obchodovali (Indie, Čína). Seznámil se zde mimo jiné s principem astrolábu (astronomického přístroje k určování polohy nebeských, potažmo i pozemských těles a k měření času), ručního počitadla zvaného abakus a v neposlední řadě s arabskými číslicemi a způsobem jejich zápisu, díky čemuž dokázal daleko rychleji počítat z hlavy nežli ostatní. Připisuje se mu, že se zasloužil o jejich všeobecné zavedení do Evropy.

Velmi živě se též zajímal o konstrukci různých přístrojů na měření času, kterým se tehdy všeobecně říkalo horologium, ať už se jednalo o hodiny sluneční, noční, vodní či dokonce astroláb. Minimálně jedno horologium také sám sestrojil, a to v Magdeburgu. Nicméně podle popisu Dětmara z Mersenburgu, který tuto skutečnost zaznamenal, není jasné, o jaký přístroj se vlastně jednalo.

Řadu znalostí přejímal však také z antické literatury. Zcela jistě byl seznámen s dílem Erathosthena,Plinia, Macrobia, Ptolemaia, Martiana Capelly a dalších řeckých a římských autorů. Z těchto spisů také vycházel při svých výpočtech délky dne a noci pro různé zeměpisné zóny.

Význačným přínosem Gerberta ještě jako pedagoga bylo zavádění různých nových vyučovacích pomůcek, čímž proslul zejména na škole v Remeši. Jeho učenost byla proslulá, ale vzbuzovala i podezření ze spojení s nekalými silami temnot.

Druhým, pro českou vzdělanost ještě významnějším datem. Před 270 lety byla českou královnou korunována Marie Terezie (12. 5. 1743). Mezi její nejvýznačnější činy patří reforma školství. V roce 1774 byl vydán Všeobecný školní řád, jímž se zaváděla všeobecná vzdělávací povinnost (prakticky totožná s povinnou školní docházkou) pro hochy i dívky, vybudování škol ve všech farních obcích, c.k. sklad školních knih, praeparanda pro učitele a Methodní kniha od autora reformy Ignáce Felbigera.

Císařovna Marie Terezie považovala vzdělání za politickou prioritu, což vyjadřoval i její výrok, že “Škola je politikum“. Naši předkové sice před sto lety považovali právě tento výrok za zdroj potíží, neboť vedl podle nich k tomu, že o odborných školských otázkách rozhodovali častěji politici než odborníci. Přesto je její zájem o školství významnou inspirací pro dnešek, neboť tato panovnice si na rozdíl od mnoha našich současných politiků uvědomovala významnou návratnost investic do vzdělání.

 

  Více se dozvíte  v dalším čísle Katedrály nebo v použité literatuře:

   1) Marek Otisk, Horologium Gerberta z Remeše a časová klimata v raném středověku; FF OU v Ostravě, Filozofický ústav AV ČR

   2) Wobbe Vegter, Cyber Heroes of the past: Pope Sylvester II

   3) Betty Mayfield, Gerbert d’Aurillac and the March of Spain: A Convergence of Cultures

   4) František Morkes ,Tereziánská reforma v českém školství

 

 

 

Bula papeže Inocence III.

Dne 19. dubna 1204 vydal papež Inocenc III. bulu, kterou přijal Čechy mezi křesťanská království a uznal na časy budoucí a věčné královský titul českých panovníků. Fridrich, z Boží milosti římský císař volený, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský. Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje naše velebnost, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu. Proto my přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval: jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip, poradiv se se všemi knížaty, svým privilegiem ustanovil, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království České štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme: chtějíce, aby kdokoliv od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcově drželi všecky hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoliv byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uváděti v úřad biskupy jeho království; avšak tak’ aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti’ že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, leč který bychom svolali do Bamberka nebo Norimberka, kdybychom nařídili konati sněm v Merseburce, tam tak přijíti jsou povinni. Kdyby kníže polský, jsa pozván, přišel, mají mu dáti průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové Čeští, Činívali; avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu k zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vyplatil tři sta hřiven. K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsati rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho, a zlatou bulou naší utvrditi roku, měsíce a indikce níže psaných. Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský; opat z Reichenau, opat svatého Havla, opat Wisemburský, Bertold z Neifen, přední notář dvora královského; hrabě Oldřich z Kyburka, hrabě Rudolf z Habsburka a lantkrabě v Alsasku, hrabata Ludvík a Heřman z Froburka, hrabě Wernéř z Hohenburka, Arnold šlechtic z Wartu, Rudolf fojt z Reprechtsweileru, Rudolf z Ramensberka, Alberto z Tanehausu, komorník, a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. Stalo se toho roku od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího, zvoleného císaře římského a vždy rozmnožitele říše krále sicilského, roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře dvacátého šestého září šťastně. Amen.

Přehled všech 265 papežů v historii

Přehled papežů (pořadí; jméno; místo původu; v úřadu; případně vlastní jméno:PR200502050122

1. sv. Petr; Betsaida v Galileji; 30 – 64/67
2. sv. Linus; Toskánsko; 67 – 76
3. sv. Anaklét, Řím ,76 – 88
4. sv. Klement I., Řím, 88 – 97
5. sv. Evarist, Řecko, 97 – 105
6. sv. Alexandr I., Řím, 105 – 115
7. sv. Sixtus I., Řím, 115 – 125
8. sv. Telesfór, Řecko, 125 – 136
9. sv. Hyginus, Řecko, 136 – 140
10. sv. Pius I., Akvilej, 140 – 155
11. sv. Anicét, Sýrie, 155 – 166
12. sv. Soter, Kampanie, 166 – 175
13. sv. Eleutér, Nikopole v Epiru, 175 – 189
14. sv. Viktor I., Afrika, 189 – 199
15. sv. Zefyrin, Řím, 199 – 217
16. sv. Kalixt I., Řím, 217 – 222
17. sv. Urban I., Řím, 222 – 230
18. sv. Poncián, Řím, 21. července 230 – 28. září 235
19. sv. Anterus, Řecko, 21. listopadu 235 – 3. ledna 236
20. sv. Fabián, Řím, 10. ledna 236 – 20. ledna 250
21. sv. Kornel, Řím, 25. ledna 250 – 253
22. sv. Lucius I., Řím, 25. června 53 – 5. března 254
23. sv. Štěpán I., Řím, 12. května 254 – 2. srpna 257
24. sv. Sixtus II., Řecko, 30. srpna 257 – 6. srpna 258
25. sv. Dionýs, národnost neznáma, 22. července 259 – 6. prosince 268
26. sv. Felix I., Řím, 5. ledna 269 – 30. prosince 274
27. sv. Eutychian, Luni v Toskánsku, 4. ledna 275 – 7. prosince 283
28. sv. Gaius, Dalmácie, 17. prosince 283 – 22. dubna 296
29. sv. Marcelin, Řím, 30. června 296 – 25. října 304
30. sv. Marcel I., Řím, 27. května 308 – 16. ledna 309
31. sv. Eusebius, Řecko, 18. dubna 309 – 17. července 309
32. sv. Melchiades,Afričan, 2. července 311 – 11. listopadu 314
33. sv. Silvestr I., Řím, 31. ledna 314 – 21. prosince 335
34. sv. Marek, Řím, 18. ledna 336 – 7. října 336
35. sv. Julius I., Řím, 6. února 337 – 12. dubna 352
36. sv. Liberius, Řím, 17. května 352 – 24. září 366
37. sv. Damasus I., Španělsko, 1. října 336 – 11. prosince 384
38. sv. Siricius, Řím, 29. prosince 384 – 26. listopadu 399
39. sv. Anastazius I., Řím, 27. listopadu 399 – 19. prosince 401
40. sv. Inocenc I., Albano, 22. prosince 401 – 12. března 417
41. sv. Zosim, Řecko, 18. března 417 – 26. prosince 418
42. sv. Bonifác I., Řím, 29. prosince 418 – 4. září 422
43. sv. Celestin I., Kampanie, 10. září 422 – 27. července 432
44. sv. Sixtus III. Řím ,31. 7. 432 – 19. 8.440
45. sv. Lev I. Veliký, Toskánsko, 29. září 440 – 10. listopadu 461
46. sv. Hilarius, Sardinie, 19. listopadu 461 – 29. února 468
47. sv. Simplicius, Tivoli, 3. března 468 – 10. března 483
48. sv. Felix II., Řím, 13. března 483 – 1. března 492
49. sv. Gelasius I., Afrika, 1. března 492 – 21. listopadu 496
50. sv. Anastazius II., Řím, 24. listopadu 496 – 19. listopadu 498
51. sv. Symmachus, Sardinie, 22. listopadu 498 – 19. července 514
52. sv. Hormisdas, Flosinone, 20. července 514 – 6. srpna 523
53. sv. Jan I., Toskánsko, 13. srpna 523 – 18. května 526
54. sv. Felix III., Samnio, 12. července 526 – 22. září 530
55. Bonifác II., Řím, 22. září 530 – 17. října 532
56. Jan II., Řím, 2. ledna 533 – 8. května 535
57. sv. Agapet I., Řím, 13. května 535 – 22. dubna 536
58. sv. Silverius, Kampanie, 1. června 536 – 11. listopadu 537
59. Vigilius, Řím, 29. března 537 – 7. června 555
60. Pelagius I., Řím, 16. dubna 556 – 4. března 561
61. Jan III., Řím, 17. července 561 – 13. července 574
62. Benedikt I., Řím, 2. června 575 – 30. července 579
63. Pelagius II., Řím, 26. listopadu 575 – 7. února 590
64. sv. Řehoř I., Řím, 3. září 590 – 12. března 604
65. Sabinian, Voltera v Toskánsku, 13. září 604 – 22. února 606
66. Bonifác III., Řím, 19. února 607 – 12. listopadu 607
67. sv. Bonifác IV., Valeria v Abruzzách, 25. srpna 608 – 8. května 615
68. sv. Adeodat I., Řím, 19. října 615 – 8. listopadu 618 (Deusdedit)
69. Bonifác V., Neapol, 23. prosince 619 – 25. října 625
70. Honorius I., Kampanie, 27. října 625 – 12. října 638
71. Severin, Řím, 28. května 640 – 2. srpna 640
72. Jan IV., Dalmácie, 24. prosince 640 – 12. října 642
73. Teodor I., Řecko, 24. listopadu 642 – 14. května 649
74. sv.Martin I., Todi v Umbrii, červenec 649 – 16. září 655
75. sv.Evžen I., Řím, 10. srpna 654 – 657
76. sv. Vitalian, Segni, 30. července 657 – 27. ledna 672
77. sv. Adeodat II., Řím, 11. dubna 672 – 17. června 676
78. Donus, Řím, 2. listopadu 676 – 11. dubna 678
79. sv. Agaton, Sicílie, 27. června 678 – 10. ledna 681
80. sv. Lev II., Sicílie, 17. srpna 682 – 3. března 683
81. sv. Benedikt II., Řím, 26. června 684 – 8. května 685
82. Jan V., Sýrie, 23. července 685 – 2. srpna 686
83. Konon, národnost neznáma, 21. října 686 – 21. září 687
84. sv. Sergius I., Sýrie, 15. prosince 687 – 8. září 701
85. Jan VI., Řecko, 30. září 701 – 11. listopadu 705
86. Jan VII., Řecko, 1. března 705 – 18. října 707
87. Sisin, Sýrie, 15. ledna 708 – 4. února 708
88. Konstantin, Sýrie, 25. března 708 – 9. dubna 715
89. sv. Řehoř II., Řím, 19. května 715 – 11. února 731
90. sv. Řehoř III., Sýrie, 18. března 731 – listopad 741
91. sv. Zachariáš, Řecko, 10. prosince 741 – 22. března 752
92. Štěpán II., Řím, 26. března 752 – 26. dubna 757
93. sv. Pavel I., Řím, 29. května 757 – 28. června 767
94. Štěpán III., Sicílie, 7. srpna 768 – 24. ledna 772
95. sv. Hadrián, Řím, 9. února 772 – 25. prosince 795
96. sv. Lev III., Řím, 27. prosince 795 – 12. června 816
97. Štěpán IV., Řím, 22. června 816 – 24. ledna 817
98. sv. Paskal I., Řím, 25. ledna 817 – 11. února 824
99. Evžen II., Řím, únor 824 – srpen 827
100. Valentin, Řím, srpen 827 – září 827
101. Řehoř IV., Řím, 827 – leden 844
102. Sergius II., Řím, leden 844 – 27. ledna 847
103. sv. Lev IV., Řím, 10. dubna 847 – 17. července 855
104. Benedikt III., Řím, 29. září 855 – 17. dubna 858
105. sv. Mikuláš I., Řím, 24. dubna 858 – 13. listopadu 867
106. Hadrián II., Řím, 14. prosince 867 – 14. prosince 827
107. Jan VIII., Řím, 14. prosince 872 – 16. prosince 882
108. Marinus I., Gallese, 16. prosince 882 – 15. května 884 (Martin II.)
109. sv. Hadrián III., Řím, 17. května 884 – září 885
110. Štěpán V., Řím, září 885 – 14. září 891
111. Formosus, Řím, 6. října 891 – 4. dubna 896
112. Bonifác VI., Řím, duben 896
113. Štěpán VI., Řím, 896 – srpen 897
114. Roman, Gallese, srpen 897 – listopad 897
115. Teodor II., Řím, prosinec 897
116. Jan IX., Tivoli, leden 898 – leden 900
117. Benedikt IV., Řím, 1. únor 900 – červenec 903
118. Lev V., Ardey, červenec 903 – září 903
119. Sergius III., Řím, 29. ledna 904 – 14. dubna 911
120. Anastazius III., Řím, duben 911 – červen 913
121. Lando, Sabinsko, červenec 913 – únor 914
122. Jan X., Tossignano, březen 914 – květen 928
123. Lev VI., Řím, květen 928 – prosinec 928
124. Štěpán VII., Řím, prosinec 928 – únor 931
125. Jan XI., Řím, březen 931 – prosinec 935
126. Lev VII., Řím, 3. ledna 936 – 13. července 939
127. Štěpán VIII., Řím, 14. července 939 – říjen 942
128. Marinus II., Řím, 30. října 942 – květen 946 (Martin III.)
129. Agapet II., Řím, 10. května 946 – prosinec 955
130. Jan XII., kníže tuskulský, 16. prosince 955 – 14. května 964
131. Lev VIII., Řím, 6. prosince 963 – 1. března 965
132. Benedikt V., Řím, 22. května 964 – 23. června 964
133. Jan XIII., Řím, 1. října 965 – 6. září 972
134. Benedikt VI., Řím, 19. ledna 973 – červen 974
135. Benedikt VII., Řím, říjen 974 – 10. července 983
136. Jan XIV., prosin.983 – 20. srpna 984 (Petr z Pavie)
137. Jan XV., Řím, srpen 985 – březen 996
138. Řehoř V., 3. května 996 – 18. února 999 (Bruno ze Saska)
139. Silvestr II., 2. dubna 999 – 12. května 1003
140. Jan XVII., Řím, Siccone, červen 1003 – prosinec 1003
141. Jan XVIII., Řím, Fasano, leden 1004 – červenec 1009
142. Sergius IV., Řím, 31. července 1009 – 12. května 1012
143. Benedikt VIII., 18. května 1012 – 9. dubna 1024 (Teofylakt, hrabě tuskulský)
144. Jan XIX., květen 1025 – 1032 (hrabě tuskulský)
145. Benedikt IX., leden 1032 – ? (Teofylakt, hrabě tuskulský)
146. Silvestr III., Řím, 20.ledna 1045 – 10. února 1045
147. Benedikt IX., 10. dubna 1045 – 1. května 1045 (podruhé)
148. Řehoř VI., Řím, 5. května 1045 – 20. prosince 1046 (Jan Gratianus)
149. Klement II., Sasko, 25. prosince 1046 -9. října 1047 (Suidger z Morslebenu)
150. Benedikt IX., 8.listopadu 1047 -17. července 1048 (potřetí)
151. Damasus II., 17. července 1048 – 9. srpna 1048, 24 dní
152. sv. Lev IX., Alsasko, 12. února 1049 – 19. dubna 1054 (Bruno z Egisheimu)
153. Viktor II., Německo, 16. dubna 1055 – 28. července 1057 (Gerbhard hrabě z
Dollensteinu)
154. Štěpán IX., Lotrinsko, 3. srpna 1057 – 29. března 1058 (Bedřich)
155. Mikuláš II., Burgundsko, 24. ledna 1059 – 27. ledna 1061 (Gerard)
156. Alexandr II., Miláno, 1. října 1061 – 21. dubna 1073 (Anselm)
157. sv.Řehoř VII., Toskánsko, 30. června 1073 – 25. května 1085 (Hildebrand ze Saony)
158. Viktor III., Benevento, 24. května 1086 – 16. září 1087 (Desiderius)
159. Urban II., Francie, 12. března 1088 – 29. července 1099
160. Paskal II., Bledo u Raveny, 14. srpna 1099 – 21. ledna 1118 (Rainieri)
161. Gelasius II., Gaeta, 10. března 1118 – 28. ledna 1119 (Jan Kajetán)
162. Kalixt II., Burgundsko, 9. února 1119 – 13. prosince 1124 (Kvido)
163. Honorius II., Fiagane u Imoly, 21. prosince 1124 – 13. února 1130
164. Inocenc II., Řím, 23. února 1130 – 24. září 1143 (Řehoř Papareschi)
165. Celestin II., Castello v Toskánsku, 3. října 1143 – 8. března 1144 (Kvido)
166. Lucius II., Boloňa, 12. března 1144 – 15. února 1145 (Gerard Caccianemici)
167. Evžen III., Pisa, 18. února 1145 – 8. července 1153 (Bernard z rodu Paganelli)
168. Anastazius IV., Řím, 12. července 1153 – 3. prosince 1154 (Konrád)
169. Hadrián IV., Anglie, 5. prosince 1154 – 1. září 1159 (Mikuláš Breakspeare)
170. Alexandr III., Siena, 20. září 1159 – 30. srpna 1181 (Ronaldo Bandinelli)
171. Lucius III., Lucea, 6. září 1181 – 25. listopadu 1185 (Ubaldo Allucingoli)
172. Urban III., Miláno, 1. prosince 1185 – 20. října 1187 (Humbert Crivelli)
173. Řehoř VIII., Benevento, 25. října 1187 – 17. prosince 1187 (Alberto Morra)
174. Klement III., Řím, 20. prosince 1187 – březen 1191 (Pavel Scolari)
175. Celestin III., Řím, 14. dubna 1191 – 8. 1edna 1198 (Bobo – Orsini)
176. Inocenc III., Segno v Anagni, 22. února 1198 – 16. července 1216 (Lotar)
177. Honorius III., Řím, 24. července 1216 – 18. března 1227 (Cencio Savelli)
178. Řehoř IX., Segno v Anagni, 21. března 1227 – 22. srpna 1241 (Hugolin)
179. Celestin IV., Miláno, 28. října 1241 – 10. listopadu 1241 (Bohumír Castiglioni)
180. Inocenc IV., Janov, 28. června 1243 – 7. prosince 1254
181. Alexander IV., Segno v Anagni, 20. prosince 1254 – 25.května 1261 (Rinaldo)
182. Urban IV., Francie, 4. září 1261 – 2. října 1264 (Jakub Court z Troyes)
183. Klement IV., Francie, 15. února 1265 – 29.listopadu 1268 (Kvido Gros)
184. Řehoř X., Piacenza, 27. března 1272 – 10. ledna 1276 (Tebald Visconti)
185. Inocenc V., Savojsko, 22. února 1276 – 22. června 1276 (Petr z Tarantaise)
186. Hadrián V., Janov, 11. července 1276 -18. června 1276 (Ottobon Fieschi)
187. Jan XXI., Portugalsko, 20. září 1276 – 20. května 1277 (Petr Iuliani)
188. Mikuláš III., Řím, 26.prosince 1277 – 22. srpna 1280 (Jan Kajetán Orsini)
189. Martin IV., Francie, 23. března 1281 – 28. března 1285 (Šimon de Brie)
190. Honorius IV., Řím, 20. května 1285 – 3. dubna 1287 (Jakub Savelli)
191. Mikuláš IV., Ascola, 22. února 1288 – 4. dubna 1292 (Jeroným Masci)
192. sv. Celestin V., Isernia v Apulii, 29. srpna 1294 – 13. prosince 1294 (Petr Murronský +
19. května 1296)
193. Bonifác VIII., Agnano, 23. ledna 1295 – 11. října 1303 (Benedikt Gaetani)
194. Benedikt XI., Treviso, 27.října 1303 – 7. července 1304 (Mikuláš Boccasini)
195. Klement V., Francie, 14. 1istopadu 1305 – 20. dubna 1314 (Bertrand de Got)
196. Jan XXII., Cahorse, 5. září 1316 – 4. prosince 1334 (Jakub Armand d’Euse)
197. Benedikt XII., Francie, 8. 1edna 1335 – 25. dubna 1342 (Jakub Fournier)
198. Klement VI., Francie, 19. května 1342 – 6. prosince 1352 (Petr Roger)
199. Inocenc VI., Francie, 30. prosince 1352 – 12. září 1362 (Štěpán Aubert)
200. Urban V., Francie, 6. listopadu 1362 – 19. prosince 1370 (Vilém Grimoard)
201. Řehoř XI., Francie, 5. ledna 1371 – 26. března 1378 (Petr Roger de Beaufort)
202. Urban VI., Neapol, 18. dubna 1378 – 15. října 1389 (Bartoloměj Prignano)
203. Bonifác IX., Neapol, 9. listopadu 1389 – 1. října 1404 (Petr Tomacelli)
204. Inocenc VII., Sulmona, 11. listopadu 1404 – 6. listopadu 1406 (Kosmas Migliorati)
205. Řehoř XII., Benátky, 19. prosince 1406 – 4. července 1415 (Angelo Correr)
206. Martin V., Řím, 21. listopadu 1417 – 20. února 1431 (Otto Collona di Paliano)
207. Evžen IV., Benátky, 11. března 1431 – 23. února 1447 (Gabriel Condulmaro)
208. Mikuláš V., Sarzana u Janova, 19. března 1447 – 24. března 1455 (Tomáš
Parentucelli)
209. Kalixt III., Valencie, 20. dubna 1455 – 6. srpna 1458 (Alfons de Borja)
210. Pius II., Siena, 3. září 1458 – 15. srpna 1464 (Eneáš Silvius Piccolomini)
211. Pavel II., Benátky, 16. září 1464 – 26. července 1471 (Petr Barbo)
212. Sixtus IV., Savona, 25. srpna 1471 – 12. srpna 1484 (František della Rovere)
213. Inocenc VIII., Janov, 12. září 1484 – 25. července 1492 (Jan Cibo)
214. Alexandr VI., Valencie, 26. srpna 1492 – 18. srpna 1503 (Rodrigo Borja)
215. Pius III., Siena, 8. října 1503 – 18. října 1503 (František Todeschini Piccolomini)
216. Julius II., Savona, 6. listopadu 1503 – 21. února 1513 Julián della Rovere)
217. Lev X., Florencie, 19. března 1513 -1. prosince 1521 Jan Medici
218. Hadrián VI., Utrecht, 31. srpna 1522 – 14. září 1523 (Hadrián Florensz)
219. Klement VII., Florencie, 26. listopadu 1523 – 25.září 1534 (Julius Medici)
220. Pavel III., Řím, 3. listopadu 1534 – 10. listopadu 1549 (Alexandr Farnese)
221. Julius III., Řím, 22. února 1550 – 23. března 1555 (Jan Ciocchi del Monte)
222. Marcel II., Montepulciano, 10. dubna 1555 – 1. května 1555 (Marcel Cervini)
223. Pavel IV., Neapol, 26. května 1555 – 18. srpna 1559 (Jan Petr Carafa)
224. Pius IV., Miláno, 6. ledna 1560 – 9. prosince 1565 (Jan Angelo Medici)
225. sv.Pius V., Bosco v Piemontu, 17. ledna 1566 – 1.května 1572 (Michael Ghislieri)
226. Řehoř XIII., Boloňa, 25. května 1572 – 10. dubna 1585 (Hugo Boncompagno)
227. Sixtus V., Grottammare, 1. května 1585 – 27.září 1590 (Felix Peretti)
228. Urban VII., Řím, 15. září 1590 – 27. září 1590 (Jan Castagna)
229. Řehoř XIV., Cremona, 8. prosince 1590 – 16. října 1591 (Mikuláš Sfondrati)
230. Inocenc IX., Boloňa, 3. listopadu 1591 – 30. prosince 1591 (Jan Antonín Facchinetti)
231. Klement VIII., Florencie, 9. února 1592 – 3. března 1605 (Hypolit Aldobrandini)
232. Lev XI., Florencie, 1. dubna 1605 – 27. dubna 1605 (Alexandr Medici)
233. Pavel V., Řím, 29. května 1605 – 28. ledna 1621 (Kamil Borghese)
234. Řehoř XV., Boloňa, 14. února 1621 – 8. července 1623 (Alexandr Ludovisio)
235. Urban VIII., Florencie, 29. září 1623 – 29. července 1644 (Maffeo Barberini)
236. Inocenc X., Řím, 4. října 1644 – 7. ledna 1655 (Jan Pamfilii)
237. Alexandr VII., Siena, 18. dubna 1655 – 22. května 1667 (Fabián Chigi)
238. Klement IX., Pistoa, 26. června 1667 – 9. prosince 1699 (Julius Rospigliosi)
239. Klement X., Řím, 11. května 1670 – 22. července 1676 (Emilio Altieri)
240. Inocenc XI., Como, 4. října 1676 – 12. srpna 1689 (Benedikt Odescalchi)
241. Alexandr VIII., Benátky, 16. října 1689 – 1. února 1691 (Petr Otioboni)
242. Inocenc XII., Spinozzola, 15. července 1691 – 27. září 1700 (Antonín Pignatelli)
243. Klement XI., Urbino, 8. prosince 1700 – 19. března 1721 (František Albani)
244. Inocenc XIII., Řím, 18. května 1721 – 7. března 1724 (Michelangelo z Conti)
245. Benedikt XIII., Gravino u Bari, 4. června 1724 – 21. února 1730 (Petr František Orsini)
246. Klement XII., Florencie, 16. července 1730 – 6. února 1740 (Lorenzo Corsini)
247. Benedikt XIV., Boloňa, 22. srpna 1740 – 3. května 1758 (Prospero Lambertini)
248. Klement XIII., Benátky, 16. července 1758 – 2. února 1769 (Karel Rozzonico)
249. Klement XIV., Rimini, 4. června 1769 – 22. září 1774 (Vincenc Antonín Ganganelli)
250. Pius VI., Ceseno, 22. února 1775 – 29. srpna 1799 (Angelo Braschi)
251. Pius VII., Ceseno, 21. března 1800 – 20. srpna 1823 (Barnabáš Chiaramonte)
252. Lev XII., Gengo, 5. října 1823 – 10. února 1829 (Hanibal)
253. Pius VIII., Gingoli, 5. dubna 1829 – 30. listopadu 1830 (František Xaver Castiglioni)
254. Řehoř XVI., Beluno, 6. února 1831 – 1. června 1846 (Bartoloměj Albert Cappellari)
255. Pius IX., Senigallio, 21. června 1846 – 7. února 1878 (Jan Mastai Ferretti)
256. Lev XIII., Carpineto, 3. března 1878 – 20. července 1903 (Joachim Pecci)
257. sv. Pius X., Riese u Trevisa, 9. srpna 1903 – 20. srpna 1914 (Josef Sarto)
258. Benedikt XV., Janov, 6. září 1914 – 22. ledna 1922 (Jakub della Chiesa)
259. Pius XI., Desio u Milána, 10. února 1922 – 10. února 1939 (Achille Ratti)
260. Pius XII., Řím, 12. března 1939 – 9. října 1958 (Evžen Pacelli)
261. Jan XXIII., Sotto il Monte, 4. listopadu 1958 – 3. června 1963 (Angelo Josef Roncalli)
262. Pavel VI., Consesio v Brescii 30. června 1963 – 6. srpna 1978 (Jan Křtitel Montini)
263. Jan Pavel I., Forno di Canalle, 3. září 1978 – 28. září 1978 (Albino Luciani)
264. Jan Pavel II., Polsko, Wadowice, 22. října 1978 – 2. dubna 2005 (Karol Wojtyla).
265. Benedikt XVI. Německo,  * 16. dubna 1927 Marktl (Joseph Ratzinger)

Pravidla volby nového papeže

Jak se volí nový papež:

·  Papež je volen doživotně.

  • Proces volby nového papeže musí začít 15. až 20. den po úmrtí nebo odstoupení papeže bývalého .
  • Papeže volí kardinálské kolegium v takzvaném konkláve.
  • Konkláve (pochází z latinského cum clave – na klíč (rozumí se uzamčen)) je shromáždění kardinálů (všech, kteří v den smrti či odstoupení papeže nepřekročili věk 80 let) volící v Sixtinské kapli papeže.
  • Kardinálové zvolí téměř jistě novým papežem jednoho ze svých řad; teoreticky sice mohou zvolit jakéhokoli muže-katolíka, ale činí tak málokdy; posledním papežem nekardinálského “původu” se stal Řehoř XVI. v roce 1831.
  • V průměru bylo papežům při jejich zvolení 65 let.
  • Všichni účastníci konkláve (jakož i personál, který je zabezpečuje) jsou pod trestem exkomunikace vázáni mlčenlivostí o průběhu volby, pokud je jí papež výslovně nezbaví.
  • Kardinálové nesmějí konkláve opustit, dokud není nový papež zvolen, a po tuto dobu se také nesmějí stýkat s veřejností a mít spojení s okolním světem.
  • V dokumentu Universi Dominici Gregis z 23. února 1996 Jan Pavel II. pozměnil pravidla volby: papež bude volen jen tajným hlasováním kardinálů (ne aklamací či kompromisem), dokument rovněž určil konkrétní okolnosti, za kterých stačí absolutní většina (papež Benedikt opět „vrátil“ potřebný počet hlasů na dvě třetiny plus jeden hlas); poslední papež také přemístil kardinály z kobek v Apoštolském paláci do nedalekého Domu Svaté Marty (Domus Sanctae Marthae).
  • Kardinál nesmí hlasovat sám pro sebe.
  • Každý z kardinálů napíše v Sixtinské kapli rukou jméno svého kandidáta na hlasovací lístek (pruh papíru ozdobený latinský nápisem Eligo in summum pontificem neboli Volím za nejvyššího pontifika) a vloží hlasovací lístek do kalichu.
  • Po každém hlasování se hlasovací lístky spálí – se jmény neúspěšných kandidátů společně s papírem a vlhkými pilinami, takže z komína stoupá černý dým na znamení, že se kolegium ještě neshodlo.
  • Pokud není o novém papeži rozhodnuto do tří dnů, konkláve by si mělo vzít den volna.
  • Když se kardinálové vrátí, neměli by hlasovat vícekrát než 21krát, a to s přestávkami pro modlitbu a diskusi po sedmé, čtrnácté a jednadvacáté volbě. V tu chvíli již stačí hlasy absolutní většiny – tedy poloviny všech kardinálů plus jednoho navíc, aby byl papež zvolen.
  • Jakmile je rozhodnuto, hlasovací lístky jsou spáleny bez pilin a bílý kouř, který se vyvalí z komína, oznámí světu, že nový papež byl úspěšně vybrán.
  • Zvolenému je položena otázka, jestli papežství přijímá, a pokud dotyčný svolí, odchází do sakristie, kde obdrží bílý papežský oděv a kolem krku zvláštní štolu z bílé vlny (palium) s vyšitými třemi kříži, které jsou odznakem jeho svrchované moci.
  • Na balkon u svatopetrské baziliky vystoupí nejprve děkan kolegia, který k lidu pronese slavné Habemus papam (Máme papeže). Potom již nový papež z téhož balkonu udělí první požehnání.