Kdy jsou Velikonoce?

C210-021-A_Kdy jsou velikonoce - verze 2015Velikonoce jsou spjaty s památkou ukřižování a následného vzkříšení Ježíše Krista. V noci ze soboty na neděli se pak odehrál zázrak zmrtvýchvstání. Proto se tato noc nazývá Velkou nocí. Od toho je odvozen i český název Velikonoce. O tom, co se tehdy odehrálo, se zachovalo velmi málo historických pramenů a žádný z nich neudává přesné datum.

C210-021-B_Kdy jsou velikonoce - verze 2015Velikonoce jako nejvýznamnější svátek křesťanské církve ovlivňují řadu dalších, od nich odvozených pohyblivých svátků. Oslavy Velikonoc mají velmi starou tradici, původem ještě z doby předkřesťanské. Navazovaly pravděpodobně na židovský svátek Pesach (odtud latinské označení pascha), jenž byl památkou vysvobození Židů z egyptského zajetí. Pesach připadal na den prvního jarního úplňku (podle židovského kalendáře 14. Nisan)

Původně se Velikonoce slavily ve stejném období jako pesach; teprve I. nicejský koncil (r. 325) stanovil, že Velikonoce se musí slavit první neděli po jarní rovnodennosti a úplňku měsíce, odděleně od židovského svátku. Velikonoce se tak staly pohyblivým svátkem. Od 4. století se stalo zvykem, že věřící se na tento velký svátek připravovali čtyřicetidenním půstem (takzvaný velký půst trvající od Popeleční středy do Velikonoční neděle – Velké noci).

Velikonoce jsou pozůstatkem roku řízeného současně postavením Slunce (slunovrat) a Měsíce (úplněk), který je pohyblivý, což působí rušivě v pravidelném běhu juliánského a gregoriánského kalendáře. Od počátku se křesťané snažili oddělit Velikonoce od židovského svátku Pesach, navíc propukaly spory o příslušné datum mezi Alexandrií a Římem. Nicejský koncil určil po delším sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku. Tak se Velikonoce oddělily od židovského kalendáře.

Alexandrijský způsob výpočtu data Velikonoc byl nakonec v 6. století přijat obecně. Vychází ze zásady slavit Velikonoce po jarní rovnodennosti (stanovené na 21. březen) v neděli po prvním jarním úplňku. Takto stanovená Neděle velikonoční může být v rozmezí od 20. března do 25. dubna. Přesné tabulky pro určování Velikonoc sestavil již v 5. století patriarcha Kyrill, doplněné později římským opatem Dionýsem Exiguem a anglosaským mnichem Bedou Ctihodným.

Protože lidé dříve neuměli astronomicky vypočítat datum prvního jarního úplňku, je v Dionýsových tabulkách k jeho stanovení užito devatenáctiletého kruhu. Léta měsíčního cyklu označovaná čísly od 1 do 19, jimž se pro jejich důležitost říkalo zlatá (numeri aurei), se ve středověku užívala i v dataci listin jako vedlejší časové určení. Nejpozdější Velikonoce byly 25. dubna v roce 1943, nejčasnější Velikonoce naopak 20. března v roce 1818. První tabulky v českých zemích s výpočtem Velikonoc sestavil slavný hvězdář Jan Kepler, který působil v Praze.

Období předvelikonoční

V minulosti však stejně důležitým obdobím jako Velikonoce samy bylo období předvelikonoční, které začínalo ihned po pochování basy na masopustu. Pochování basy symbolizuje začátek čtyřicetidenního půstu, který začíná Popeleční středou a končí Velikonocemi. V tomto období se zapovídaly jakékoliv taneční zábavy a veselice. Bylo to období střídmosti. Každá neděle měla své pojmenování a byla spojena s určitým zvykem.

Velikonoční týden – oktáv

Poslední týden čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi se v myšlence na Kristovo utrpení a jeho smrt se nazývá pašijovým, svatým, tichým či velikým týdnem.

Hlavní dny, dobu mezi čtyřicetidenním půstem a Božím hodem velikonočním označuje liturgie jako „velikonoční třídenní“(lat.: triduum). Ve starokřesťanském pojetí se od 2. století k němu počítal Velký pátek, Bílá sobota a Neděle zmrtvýchvstání jako jednota smrti a vzkříšení. Ve středověku pod tlakem mystikou prodchnuté zbožnosti zvítězila myšlenka zdůraznit jako samostatný celek umučení Páně, z něhož byla vydělena Velikonoční neděle a jako náhradní den přiznán Zelený čtvrtek. Teprve po druhém vatikánském koncilu bylo obnoveno starokřesťanské pojetí Velikonoc.

Pašije

Dějiny utrpení Ježíše Krista představují spolu se vzkříšením ústřední nauku křesťanství. Dějiny utrpení obsahují zatčení Ježíše v Getsemanech, výslech před synedriem (židovská velerada), bičování, korunování trním a odsouzení Pilátem, dále křížovou cestu, ukřižování, smrt a pohřeb. Dramatická inscenace dějin utrpení Krista v pašijových hrách byla ve středověku nejrozšířenější formou náboženského divadla.

Popeleční středa Od pondělka toho týdne, ve kterém jsou Velikonoce, odečteme 40 dní a máme datum Popeleční středy. Je to začátek 40denního postního období. O Popeleční středě se světí popel z ratolestí, které byly posvěceny minulý rok na Květnou neděli. Tímto popelem činí kněz věřícím na čele kříž se slovy: „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Na Popeleční středu se nesmělo příst a šít – věřilo se, že by slepice nenesly vajíčka, podebíraly by se prsty, kulhaly by krávy a žáby by žraly na poli len. Nesmělo se ani štípat dříví, aby se sekera později nesvezla z nohy. Ani drát peří se nesmělo – štípaly by blechy.
1. neděle postní (Invocabit)
Černá neděle
Týden před Pražnou nedělí ženy oblékaly černé šátky, matky pekly v noci preclíky, aby to děti nevěděly, a pak je věšely navléknuté na vrbovém proutku do zahrady. Děti věřily, že jim je nadělila liška. Proto se této neděli někdy také říkalo Pytlová, Pučálka nebo 1. liščí neděle
2. neděle postní (Reminscere)
Pražná neděle
Týden před Kýchavnou nedělí se pražila obilná zrna, z nichž se připravovalo jídlo pražmo a polévka praženka.
3. neděle postní (Oculi)
Kýchavná neděle
Týden před Družebnou nedělí si lidé přáli navzájem, aby nekýchali, neboť věřili, že kýcháním začíná mor. Zdravili se navzájem „Pozdrav tě Pánbůh! A pomáhej Pánbůh!“
4. neděle postní (Laetare)
Družebná neděle
Týden před Smrtnou nedělí družba spolu se ženichem chodíval do domu, kam chtěli o pomlázce přijít na námluvy; také se této neděli říkalo Družbadlná nebo Družbadlnice, Liščí, Středopostní či Růžová.
5. neděle postní (Judice)
Smrtná neděle
Týden před Květnou, ze vsi se vynášela slaměná Smrtka (Mařena, Mořena, smrtholka, Morena, Čaramura) – loutka ze slámy, která se házela za vsí do potoka
6. neděle postní (Palmare)
Květná neděle
Poslední neděle před Velikonocemi. Také se jí říká Beránková nebo Palmová. V tento den se slaví památka vjezdu Krista do Jeruzaléma, světí se kočičky – jívové proutky, nosí se “ líto“ (zelená ratolest zdobená barevnými fábory a bílými nebo barevnými skořápkami – lítečko nosívala děvčata a s přáním po domech zpívala: „Květná neděle, kdes tak dlouho byla…“, vymetají se světnice, aby všechna havěť zahynula a z domu zmizela (Pryč hosti bez kostí! – švábi atd.), v některých krajích věří, že by měl mít tento den člověk na sobě něco nového, aby ho nepokakal (nebo mu neublížil) beránek
Velikonoce Velikonoce se ten který rok vypočtou takto: V kalendáři se vyhledá, kdy je měsíc v úplňku poprvé po prvním jarním dnu (vždy 21. březen). Velikonoční neděle je potom ten rok první neděli po takto vypočteném prvním jarním úplňku. Tato neděle tedy může být nejdříve 22. března. Nejpozději mohou být Velikonoce 25. dubna. Pokud by jejich datum vyšlo později, posunou se o týden dopředu. Pokud by v letech 1997 až 2016 vyšly Velikonoce dvakrát na 25. dubna, pak se ty druhé posunou také o týden dopředu. Totéž se bude opakovat v letech 2017 až 2036 atd.
Modré pondělí Název je odvozen od látky, která se ten den vyvěšuje v kostele
Šedivé úterý Bylo bez zvláštních zvyků
Sazometná středa Čtvrtek před Velkým pátkem. Tento den se vymetaly komíny. Někde též nazývaná Škaredá středa. Lidé se neměli mračit, jinak by se škaredili každou středu v roce. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista – škaredil na něj.
Zelený čtvrtek Čtvrtek před Velkým pátkem. – Zeleným čtvrtkem začíná tzv. velikonoční triduum (velikonoční triduum (třídení) – umučení a zmrtvýchvstání Páně začíná od večerní mše na památku Večeře Páně, vrcholí při velikonoční vigilii a končí nešporami neděle Zmrtvýchvstání Páně). Na Zelený čtvrtek se konají dvoje obřady: dopoledne v katedrálách, večer pak v jednotlivých kostelích (farnostech).

Dopolední obřad – v katedrálách se setkávají kněží se svými biskupy a obnovují své kněžské sliby. Zároveň se světí posvátné oleje, které se používají po celý rok při udílení svátostí.

Večerní obřad vyjadřuje dvě hlavní události: 1. Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje tajemství eucharistie. Zároveň je zrazen od Jidáše 2. Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho zajetí.

Název Zelený čtvrtek vznikl nejspíše přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Na Zeleném čtvrtku není nic zeleného… 

Na Zelený čtvrtek se měla jíst zelená strava (špenát, kopřivy, různé druhy zelí), aby byl člověk celý rok zdravý.
Velký pátek
Bolestný, Tichý
První den velikonočního Třídenní. Je dnem hlubokého smutku. V noci ze čtvrtka na pátek je Ježíš vyslýchán, v pátek pak odsouzen ke smrti na kříži a ukřižován. Tento den se nesmělo prát, neboť pradleny říkaly, že by namáčely prádlo do Kristovy krve – Velký pátek je svátkem vody. Pátek byl také dnem čarodějnic – lidé věřili, že kdyby čarodějnice získala nějaký jejich předmět (pramen vlasů, kravské chlupy, hrnek mléka), mohla by je pomocí takového předmětu uhranout, naplnit ho zlou energií a kletbou a ukrýt ho někde ve stavení nebo v chlévě. Pak by se začaly dít hrozné věci — lidé by onemocněli, krávy by dojily krev, ovocné stromoví by zasychalo.
Bílá sobota
Veliká, Provodní
Druhý den velikonočního Třídenní. Den, kdy bylo Ježíšovo tělo sejmuto z kříže a uloženo do skalního hrobu. Po stránce liturgické se tento den konala jen noční bohoslužba – tzv. vigilie (bdění). Dopoledne se před kostelem pálil a světil oheň (pálení Jidáše), který si hospodyně odnášely na polínku domů, chlapci naposledy hrkali s koledou.
Neděle zmrtvýchvstání
Boží hod
Třetí den velikonočního Třídenní. Světily se velikonoční pokrmy – beránek, mazanec, chléb, vejce a víno, které měly připravit po dlouhém půstu tělo na návrat k tučnější stravě. Kdokoli přišel do stavení, musel dostat kus posvěceného pokrmu. Jedla se velikonoční nádivka, skopové a jehněčí maso a holoubata předem posvěcená v kostele. Den vzkříšení Ježíše Krista.
Bílá neděle
Provodní, vodsprovody, probůdky, prabůdky
První neděle po Velikonocích. Etymologický slovník tvrdí, že se tento den konaly průvody novokřtěnců ke kostelu nebo pojmenování souvisí s vynášením – vyprovázením Mořeny = zimy). Toho dne novokřtěnci naposledy nosili bílý šat.
Hod Boží svatodušní Sedmá neděle po Velikonocích – Seslání Ducha svatého, začínají Letnice.

 

Ukřižování Krista. Albrecht Altdorfer (1480–1538), olej z roku 1526 má rozměry 28,7 x 20,8 cm a je umístěn v Gemäldegalerie v Berlíně.

Svátky a obřady vázané na křesťanské Velikonoce vytvářejí tzv. velikonoční cyklus končící padesátým dnem slavností Seslání Ducha svatého (Letnicemi). Na tento cyklus navazuje slavnost Nejsvětější Trojice a Těla a Krve Páně (Božího těla); první slavnost připadá na první neděli po Letnicích (čtvrtek). Slavnost Těla a Krve Páně je slavena na počest svátosti oltářní (eucharistie), kterou podle evangelií ustanovil Ježíš Kristus při poslední večeři na Zelený čtvrtek.

Ukřižování Krista. – Svatováclavská kaple katedrály sv. Vita, Václava a Vojtěcha v Praze, Karel IV., Petr Parléř, dvorní malíř Mistr Osvald, 1367. (Foto Petr Šálek)


 (zpracováno s využitím otevřených zdrojů a vlastního archivu, ilustrace – Wikimedia Commons/vlastní archiv, CC-BY-NC-SA)

Vážený čtenáři, děkujeme Vám za Vás komentář.