Na Velikonoční pondělí se nezvoní

C210-023-A_Na velikonoční pondělí se nezvoníČeši si velikonoční svátky prodlužují o pondělí, ke kterému se už ale neváže žádná křesťanská oslava. Z tohoto důvodu také na Velikonoční pondělí z katedrály sv. Víta zvony neuslyšíte.

Velikonoční pondělí (liturgicky pondělí v oktávu velikonočním, někdy též Červené pondělí) je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V našem prostředí je spojeno s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi, které lze zařadit k přechodovým rituálům končící zimy a nastávajícího jara. Tato mimokřesťanská praxe byla v průběhu dějin v různých kulturách teologizována a zasazena do křesťanského rámce.

Státy, kde se slaví velikonoční pondělí jako svátek anebo jako den pracovního klidu. (Knyaz-1988, CC BY-SA 3.0)

Státy, kde se slaví velikonoční pondělí jako svátek anebo jako den pracovního klidu. (Knyaz-1988, CC BY-SA 3.0)

Církevní oslava Velikonoc má zcela jiný rámec, jímž je Kristovo vítězství nad smrtí (tj. vzkříšení) – ústřední bod celého křesťanství. Velikonoční pondělí je v pořadí druhým dnem velikonočního oktávu (osmidenní), kdy křesťané prožívají velikonoční radost ze svého vykoupení. Z liturgického hlediska je pondělí rovnocenné následujícím dnům oktávu, ale historicky došlo k tomu, že pouze pondělí zůstalo dnem pracovního klidu. V minulosti krom toho bývalo zvykem, že po významných svátcích následoval jakýsi volný den (odtud např. pondělí Svatodušní či svátek svatého Štěpána). Tyto volné dny po svátcích doprovázely různé lidové zvyky, které byly součástí běžného života. V českých zemích i na Slovensku je zvykem chodit s pomlázkou.

C210-023-B_Na velikonoční pondělí se nezvoníPomlázku tvoří několik, většinou 6 až 12, nejčastěji vrbových proutků spletených v „žílu“ a na koncích je zdobena pestrými stuhami. Lidově se jí říkalo dynovačka, mrskačka, šlehačka, binovačka. Na Moravě pak tatar, březová metlička…

S pomlázkou chlapci chodí na koledu a mrskají děvčata z okolí. Šlehání přes hýždě doprovází odříkávání (vinšování) různých koledních říkanek. Velikonoční mrskání má děvčatům předat část jarní svěžesti vrbového proutí, má je „omladit”. Mrskut a mrskání jsou názvy zažité především na Moravě, kde má zvyk velmi silnou tradici. V jiných oblastech je možné se setkat s odlišnými výrazy pro totéž, např. šupání, vyšupat.

Velikonoční koledování nabírá krajově rozličných podob. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou. V mnoha vsích měli chlapci zvyk číhat na děvčata ráno, aby je zastihli ještě v posteli, nebo když šla do kostela.

Proč se šlehalo:

  • aby byla děvčata zdravá, pilná a veselá celý rok
  • předání svěžesti, mladosti a zdraví mladého proutku
  • hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná
  • také na znamení přátelství mezi rodinami – děti nechodily k těm sousedům, jejichž rodiče nebyli zadobře.

Velikonoční koleda je spojena s odměnou pro koledníky. Tradičně to jsou především malovaná vajíčka neboli kraslice, velcí chlapci byli pohoštěni ovocným vínem nebo slivovicí.

Chodit po pomlázce je prastarý zvyk, zmiňuje se o něm i pražský kazatel 14. století Konrád Waldhauser.


(zpracováno s využitím agenturních a otevřených zdrojů, ilustrace – Wikimedia Commons, CC-BY-NC-SA)

Vážený čtenáři, děkujeme Vám za Vás komentář.

%d blogerům se to líbí: