Pražští zvoníci svatovítští

Mimořádné zvonění v katedrále sv. Víta v pondělí 15. června 2015.

Dne 15. června  je den titulární slavnosti katedrály sv. Víta v Praze. V letošním roce je současně i připomínkou 671. výročí „položení základního kamene“  svatovítské katedrály a povýšení pražského biskupství na arcibiskupství.

Svatý Vít byl prokazatelně uctíván již v 5. století – k rozšíření úcty nesporně přispělo i to, že byl popraven ve věku sedmi let, protože se odmítl zříci víry v Boha. Zejména ve středověku patřil k nejvíce uctívaným světcům. Zasvěcením pražské katedrály sv. Vítovi se Praha připojila ke stovkám evropských míst, která jej považují za svého patrona.

O životě sv. Víta máme velmi málo údajů. Svatý Vít (latinsky Vitus „veselý“, „živý“) se narodil kolem roku 297 na Sicílii a zemřel okolo roku 304 za Diokleciánova pronásledování mučednickou smrtí – údaje o místě smrti se liší. Je uctíván jako jeden ze čtrnácti pomocníků. Svátek sv. Víta slaví katolická církev 15. června, pravoslavná církev podle juliánského kalendáře 28. června.

Sv. Vít. Mistr Theodorik, obraz vzniklý kolem 1360 z cyklu v kapli sv. Kříže na Karlštejně (tempera na dřevě, pozadí sádrové, puncované a zlacené).

Podle legendy byl Vít synem bohatého pohanského Sicilana jménem Gelas, jeho kojná Crescenntia a učitel Modestus jej však tajně vychovávali křesťansky. Chlapci mělo být sedm let, podle některých legend dvanáct, když se vše prozradilo. Odmítl se vzdát své víry a byl prý na příkaz samotného císaře Diocletiana se svými vychovateli nejprve vařen v kotli s olejem, poté předhozen lvům, a když oboje přestál bez úhony, nakonec sťat.

Legendy též vyprávějí epizody z jeho útěku společně s vychovatelem Modestem do Lucany v jižní Itálii. Vitus měl údajně při tomto útěku zbavit Diocletianova syna posedlosti démonem, avšak pro svou vytrvalost v křesťanské víře byl přesto nakonec popraven.

Nejstarším literárním svědectví o Vítovi a dalších sicilských mučednících obsahuje Martyrologium Hieronymianum (In Sicilia, Viti, Modesti et Crescentiae). Kult sv. Víta se začal šířit po sepsání legendy o jeho životě kolem roku 600. První kostel mu byl zasvěcen v Římě, roku 756 byly jeho ostatky přeneseny do baziliky Saint Denis u Paříže, v roce 836 do Corvey do tamního opatství. Roku 1355 byla jeho hlava převezena do Prahy, kde spočívá ve Svatovítském chrámu, na jehož místě tehdy stála rotunda, kterou nechal jako poctu tomuto světci vystavět kníže Václav.

Svatý Vít je uctíván jako patron herců, komediantů, tanečníků a epileptiků (srov. tzv. tanec svatého Víta), ochránce před bleskem či očními chorobami. Je patronem Čech, Prahy, Saska, chorvatské Rijeky a italského města Forio v Kampánii. Je podle něj pojmenováno množství míst v Rakousku a Bavorsku. Sv. Vít je také velmi ctěn v Srbsku (Vidovdan).

Po dobytí slovanských území křesťany byl právě svatým Vítem pozvolna nahrazován kult pohanského boha Svantovíta.

Svatý Vít bývá znázorňován jako chlapec (někdy poněkud starší, než by odpovídalo jeho skutečnému věku) v bohatém odění a s palmovou ratolestí jako znakem mučednictví v ruce, často též s kotlem, kohoutem či lvem.

Ostatková busta sv. Víta (1486), stříbro, částečně zlacené. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze.

Svatovítští zvoníci a zvonířky budou zvát účastníky na bohoslužbu zvát slavnostním vyzváněním katedrálních zvonů včetně zvonu Zikmund  – podrobnější rozpis mimořádného zvonění k výše uvedenému svátku naleznete ZDE.

(zpracováno s využitím otevřených a agenturních zdrojů a vlastního archivu, ilustrace – Wikimedia Commons/vlastní archiv, CC-BY-NC-SA)