V den voleb se utrhlo srdce největšího českého zvonu Zikmund

PRAHA, 19. června 2002 – Největší český zvon Zikmund ve věži katedrály svatého Víta se v sobotu odmlčel. Uprostřed vyzvánění mu puklo srdce. A to podle legend nikdy nevěstí nic dobrého. ˝Slyšeli jsme, jak se změnil zvuk posledních pěti šesti úderů. Pak se srdce zlomilo a propadlo podlahou. Zastavilo se až o tu další. Zavířil prach a bylo po všem,˝ popsal událost vedoucí zvoník katedrály Tomáš Stařecký.

Symbolicky se tak stalo jen několik hodin po ukončení voleb do parlamentu, v nichž silně posílili čeští komunisté. Varuje snad Zikmund, jakýsi patron všech českých zvonů, před neštěstím a katastrofou? Má to samozřejmě pragmatické vysvětlení, ale pokud na to budeme nahlížet symbolicky, pak to opravdu nevěstí nic dobrého. A pokud to byla jen náhoda, tak je skutečně velmi zajímavá, říká o nehodě nejslavnější žijící český zvonař Petr Rudolf Manoušek. Bude to zřejmě jeho dílna na Zbraslavi, která pro zvon vyrobí srdce nové. Zvonař už byl obhlédnout pozůstatky po Zikmundově srdci. “Na tom lomu je vidět, že tam byla vada materiálu už od výroby. Nebylo to dostatečně kovářsky zpracované, ale tehdy ani neměli možnost to zkontrolovat a zrentgenovat,” tvrdí Manoušek. Stáří srdce zvonu Zikmund nelze dnes už přesně dohledat, stejně jako jeho autora, ale přesto je jasné, že odbíjelo i se skrytou vadou spolehlivě přinejmenším od konce devatenáctého století. Souvislost a symboliku se dnem voleb, která se přímo nabízí, zvoník Tomáš Stařecký odmítá: ˝Já jsem vzdělaný člověk a to jsou jen pověry. Odbíjeli jsme u příležitosti poutního svátku svatého Víta. To, že ve stejný den byly zrovna volby, s tím vůbec nesouvisí.˝ Podobně se k události staví i děkan svatovítské kapituly Jan Matějka, který se o události poprvé dozvěděl od redaktora LN. “To je absurdní, už přece nežijeme ve středověku. Tyhle věci se prostě stávají,˝ řekl děkan Matějka. Štěstím v neštěstí bylo, že se téměř půltunové zlomené srdce, jež propadlo první podlahou z tlustých dřevěných fošen, zastavilo o podlahu další. Pokud by získalo rychlost, vlastní obrovskou vahou mohlo prorazit i klenbu katedrály. Právě proto bývá pod velkými zvony dvojí nízká podlaha. Podobné neštěstí se stalo na jaře 1939, v Krakově puklo srdce nejslavnějšího polského zvonu a v září pak do země vtrhla válka. Není to běžná závada Puklé srdce rozhodně není běžná závada zvonů. ˝Stává se to, ale třeba jen jednou za desítky let. Srdce pak už nelze opravit, ale musí se vykovat nové. A není nic jednoduchého. Ale dokázali to před stovkami let, tak tím spíš to musíme dokázat dnes,˝ věří zvonař Manoušek. Dalším problémem bude zřejmě přemístění nového srdce ke zvonu. Když se před několika lety měnila srdce zvonů Václava a Jana, zvoníci je ještě po úzkých točitých schodech vytáhnout dokázali. Jenže Jan a Václav jsou menší než Zikmund a jeho dlouhé a těžké srdce se do schodiště nevejde. Na nádvoří hradu zřejmě zase branou neprojede jeřáb, takže bude patrně nutné vystavět lešení nebo použít kladku. Podobným způsobem se kdysi, před téměř pěti sty lety, Zikmund do věže chrámu dostal. Původní zvonice katedrály měla sedm zvonů. V roce 1916 však rakousko-uherské úřady tři zvony pojmenované Dominik, Maria a Ježíš zabavily jako válečnou rekvizici. O jejich osudu nic není známo a patrně byly roztaveny jako materiál pro výrobu zbraní v první světové válce. Zvonohra chrámu svatého Víta od té doby není úplná. A teď se tedy odmlčel i Zikmund.