Tag Archives: zvoník
Svatovítští zvoníci na prahu roku 2017
Malý vhled do zajímavých statistik svatovítských zvoníků. – Svatovítští zvoníci jsou dobrovolnou skupinou nadšených zvoníků, která zajišťuje ruční zvonění zvonů katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha nejméně půl století. Zvonění je pro mnohé z nich doslova posláním, neboť jsou si vědomi, že svou činností mimo jiné přispívají k zachování tradice ručního zvonění, která pomalu vymírá. Někteří ze zvoníků jsou v aktivní službě přes tři desítky let a velmi významně se podíleli a podílejí na zachování kontinuity tradice ručního zvonění přímo v katedrále.
Jejich hlas je nenahraditelný, říká o zvonech Martin Kořenář
Mělník – Nejradši ze všeho má Martin Kořenář hlas zvonů v Lužci nad Vltavou, které díky mělnickým zvoníkům zpívají každou první sobotu v měsíci.
Středověký zvoník z Malty
Navštívíte-li někdy o dovolené středomořský ostrov Malta, nezapomeňte se zastavit i v historickém komplexu sv. Agathy. Kromě rozlehlých katakomb a krásného kostela zde můžete v místním muzeu spatřit i zajímavé historické zpodobení zvoníka na votivní desce s datováním z roku 1504. Muzeum sv. Agathy je soukromé muzeum patřící misijní společnosti svatého Pavla a je otevřeno pro širokou veřejnost.
Zvoník a zvonířka
Jazykové okénko (nejen) pro ženy
Podstatná jména, která v mužském rodě končí na –ík, mají pro ženský rod standardně příponu –ice. V některých případech však takto vytvořený ženský rod je homonymem, což znamená, že má ještě jiný význam, například strážník – strážnice či zvoník-zvonice. To působí značně komicky, někdy dokonce natolik, že se pro ženu vykonávající danou činnost ženský rod vůbec nepoužívá jako v případě porodník-porodnice. A tak jsme se zamysleli, zda by se s označením zvonících paní a dívek nedalo něco udělat.
I ponořili jsme se trochu do lingvistiky, abychom si ozřejmili, jak to vlastně se vznikem slov je. Nová slova, tzv. neologismy, vznikají v jazyce z řady důvodů a jedním z nich je právě potřeba odstranit homonymii. Jak nám ale potvrdili i v jazykové poradně, není to se zavedením nového slova do jazyka vůbec jednoduché. Rozhodně to nefunguje tak, že si někdo řekne, že zavede nové slovo a toto slovo si nechá „patentovat“. Aby se z neologismu stala součást každodenní slovní zásoby, musí mu lidé rozumět a začít jej běžně používat. Navíc musí splňovat standardní požadavky jazykového systému.
Když tedy alespoň zhruba víme, jak se slova začleňují do neutrální slovní zásoby, můžeme se se vší skromností pokusit slečnám a paním rozeznívajícím zvony nabídnout pojmenování, které bude uchu více lahodit nežli zvonice. Nabízejí se dva příklady, kdy se jazyk vyrovnal s nepěkně znějícím ženským rodem s příponou „ice“. Žena-právník je právnička, což by ovšem v případě zvoníka bylo z hlediska homonymie stejné jako zvonice. Druhou variantou je básník. Básnící žena není ani básnice, ani básnička, ale básnířka. Tak co vy na to, milé zvonící kolegyně! Nazývejme se podle tohoto vzoru zvonířky. Zní to hezky a nikdo si nás nebude plést s věžemi, v nichž jsou zvony zavěšeny. A nezapomeňte, slovo je třeba používat soustavně a seznamovat s ním co nejširší okruh lidí.
RSS - Posts
Nahrávání ...
