Monthly Archives: Duben 2013
Zvoník a zvonířka
Jazykové okénko (nejen) pro ženy
Podstatná jména, která v mužském rodě končí na –ík, mají pro ženský rod standardně příponu –ice. V některých případech však takto vytvořený ženský rod je homonymem, což znamená, že má ještě jiný význam, například strážník – strážnice či zvoník-zvonice. To působí značně komicky, někdy dokonce natolik, že se pro ženu vykonávající danou činnost ženský rod vůbec nepoužívá jako v případě porodník-porodnice. A tak jsme se zamysleli, zda by se s označením zvonících paní a dívek nedalo něco udělat.
I ponořili jsme se trochu do lingvistiky, abychom si ozřejmili, jak to vlastně se vznikem slov je. Nová slova, tzv. neologismy, vznikají v jazyce z řady důvodů a jedním z nich je právě potřeba odstranit homonymii. Jak nám ale potvrdili i v jazykové poradně, není to se zavedením nového slova do jazyka vůbec jednoduché. Rozhodně to nefunguje tak, že si někdo řekne, že zavede nové slovo a toto slovo si nechá „patentovat“. Aby se z neologismu stala součást každodenní slovní zásoby, musí mu lidé rozumět a začít jej běžně používat. Navíc musí splňovat standardní požadavky jazykového systému.
Když tedy alespoň zhruba víme, jak se slova začleňují do neutrální slovní zásoby, můžeme se se vší skromností pokusit slečnám a paním rozeznívajícím zvony nabídnout pojmenování, které bude uchu více lahodit nežli zvonice. Nabízejí se dva příklady, kdy se jazyk vyrovnal s nepěkně znějícím ženským rodem s příponou „ice“. Žena-právník je právnička, což by ovšem v případě zvoníka bylo z hlediska homonymie stejné jako zvonice. Druhou variantou je básník. Básnící žena není ani básnice, ani básnička, ale básnířka. Tak co vy na to, milé zvonící kolegyně! Nazývejme se podle tohoto vzoru zvonířky. Zní to hezky a nikdo si nás nebude plést s věžemi, v nichž jsou zvony zavěšeny. A nezapomeňte, slovo je třeba používat soustavně a seznamovat s ním co nejširší okruh lidí.
Je čas prodat knihy? 70. narozeniny Dominika Duky OP
Tomáš Halík, Tomáš Petráček, Joel Ruml, barokní refektář dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze, vchod Jilská 7a, středa 24. dubna 2013 v 19:30 hodin
Jak oslavit narozeniny nedávno jmenovaného kardinála, který právě poprvé volil nového papeže? Může snad být volba Petrova nástupce chvílí oddechu od problémů (malé) české církve, aktuálních i těch trvalých? Možná, že pro pastýře je nejlepším způsobem, jak získat nadhled, právě ponoření se do bouřlivého dění v nejviditelnějším centru současného křesťanství. Pražský arcibiskup Dominik Duka slaví sedmdesáté narozeniny a je jasné, že to v jeho případě není předzvěst odchodu na zasloužený odpočinek. Má snad jako sv. Dominik rozprodat své knihy a začít s novým elánem? Zdá se, že se před ním rozevírají dveře dokořán, cesta jako by teprve začíná, horizont nabral překvapivé hloubky. Právě proto se jeho přátelé rozhodli pojmout oslavu jeho narozenin jako příležitost si o nových perspektivách pravdivě a kriticky pohovořit. Jak lze hodnotit jeho dosavadní působení na svatovojtěšském stolci? Dohoda o katedrále či restituce jsou za námi, ale co nás čeká dál? Co přinese nový papež? Probudí i českou církev? K debatnímu stolu vedle oslavence přijali pozvání teolog a sociolog Mons. Tomáš Halík, historik Tomáš Petráček a předseda ekumenické rady církví Joel Ruml.
Bula papeže Inocence III.
Dne 19. dubna 1204 vydal papež Inocenc III. bulu, kterou přijal Čechy mezi křesťanská království a uznal na časy budoucí a věčné královský titul českých panovníků. Fridrich, z Boží milosti římský císař volený, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský. Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje naše velebnost, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu. Proto my přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval: jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip, poradiv se se všemi knížaty, svým privilegiem ustanovil, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království České štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme: chtějíce, aby kdokoliv od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcově drželi všecky hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoliv byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uváděti v úřad biskupy jeho království; avšak tak’ aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti’ že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, leč který bychom svolali do Bamberka nebo Norimberka, kdybychom nařídili konati sněm v Merseburce, tam tak přijíti jsou povinni. Kdyby kníže polský, jsa pozván, přišel, mají mu dáti průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové Čeští, Činívali; avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu k zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vyplatil tři sta hřiven. K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsati rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho, a zlatou bulou naší utvrditi roku, měsíce a indikce níže psaných. Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský; opat z Reichenau, opat svatého Havla, opat Wisemburský, Bertold z Neifen, přední notář dvora královského; hrabě Oldřich z Kyburka, hrabě Rudolf z Habsburka a lantkrabě v Alsasku, hrabata Ludvík a Heřman z Froburka, hrabě Wernéř z Hohenburka, Arnold šlechtic z Wartu, Rudolf fojt z Reprechtsweileru, Rudolf z Ramensberka, Alberto z Tanehausu, komorník, a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. Stalo se toho roku od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího, zvoleného císaře římského a vždy rozmnožitele říše krále sicilského, roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře dvacátého šestého září šťastně. Amen.
Pasovská firma s jihočeskými kořeny končí s výrobou zvonů
Pasov – „Zvon je něco, co člověk vlastně nepotřebuje k holému žití. Je čímsi navíc, čímsi vyšším, a právě tím si mne podmaňuje. Zvon je prostředníkem mezi bohem a člověkem,” říká Rudolf Perner IV. ze slavného zvonařského rodu.
Katedrála sv. Víta na jaře v novém
Jsem v době více či méně revolučních změn. Právě dnes jsme dostali potvrzení znepokojivé zprávy z loňského roku. Vice se dočtete zde.
RSS - Posts
Nahrávání ...
