Jazykové okénko (nejen) pro ženy

Podstatná jména, která v mužském rodě končí na –ík, mají pro ženský rod standardně příponu –ice. V některých případech však takto vytvořený ženský rod je homonymem, což znamená, že má ještě jiný význam, například strážník – strážnice či zvoník-zvonice. To působí značně komicky, někdy dokonce natolik, že se pro ženu vykonávající danou činnost ženský rod vůbec nepoužívá jako v případě porodník-porodnice. A tak jsme se zamysleli, zda by se s označením zvonících paní a dívek nedalo něco udělat.

I ponořili jsme se trochu do lingvistiky, abychom si ozřejmili, jak to vlastně se vznikem slov je. Nová slova, tzv. neologismy, vznikají v jazyce z řady důvodů a jedním z nich je právě potřeba odstranit homonymii. Jak nám ale potvrdili i v jazykové poradně, není to se zavedením nového slova do jazyka vůbec jednoduché. Rozhodně to nefunguje tak, že si někdo řekne, že zavede nové slovo a toto slovo si nechá „patentovat“. Aby se z neologismu stala součást každodenní slovní zásoby, musí mu lidé rozumět a začít jej běžně používat. Navíc musí splňovat standardní požadavky jazykového systému.

Když tedy alespoň zhruba víme, jak se slova začleňují do neutrální slovní zásoby, můžeme se se vší skromností pokusit slečnám a paním rozeznívajícím zvony nabídnout pojmenování, které bude uchu více lahodit nežli zvonice. Nabízejí se dva příklady, kdy se jazyk vyrovnal s nepěkně znějícím ženským rodem s příponou „ice“. Žena-právník je právnička, což by ovšem v případě zvoníka bylo z hlediska homonymie stejné jako zvonice. Druhou variantou je básník. Básnící žena není ani básnice, ani básnička, ale básnířka. Tak co vy na to, milé zvonící kolegyně! Nazývejme se podle tohoto vzoru zvonířky. Zní to hezky a nikdo si nás nebude plést s věžemi, v nichž jsou zvony zavěšeny. A nezapomeňte, slovo je třeba používat soustavně a seznamovat s ním co nejširší okruh lidí.