Slavnost sv. Josefa
Mimořádné zvonění v katedrále sv. Víta v úterý 19. března 2017.
Svatý Josef byl manžel Panny Marie, která porodila Ježíše Krista jako Božího Syna. Josef byl synem Jakoba z kmene Judy. Jeho památka se slaví v České republice a v celém katolickém světě 19. března.
Sv. Josef pocházel z královského rodu Davidova a v evangeliu je nazván mužem spravedlivým. Bohem byl vyvolen za snoubence Panny Marie. V jejich ctnostném manželství jim byla pojítkem Boží láska, která je obdařila zázračně počatým plodem, jenž se stal naší spásou. Jejich život nebyl snadný, ale naopak, protože ke spáse nevede cesta pohodlím. Přesto je plná radosti, neboť je to cesta víry, plná lásky a života ve spojení s Bohem. Sv. Josef zemřel v Nazaretě první pol. I. stol., ještě před veřejným vystoupením Pána Ježíše.
Od r. 1654 je sv. Josef patronem Čech i jiných zemí, posléze celé církve, jmenovitě zvláště karmelitánů; manželů a křesťanských rodin, dětí, mládeže, sirotků; těch kdo žijí v panenství; dělníků, řemeslníků, tesařů, truhlářů, dřevorubců, kolářů, inženýrů, hrobníků, vychovatelů; cestujících; vyhnanců, umírajících. Je vzýván při očních onemocněních; při pokušeních; v zoufalých situacích i při bytové nouzi a zvláště je patronem dobré smrti. Josefovy atributy jsou: dítě Ježíš, hůl, koš, lilie, tesařské a truhlářské nástroje.
Sv. Josef s Ježíškem, socha na Karlově mostě – autor Josef Max (1854). Původně zde stála socha sv. Josefa od Jana Brokoffa (1706), kterou objednala Terezie hraběnka Příchovská. Socha byla poničená střelbou v roce 1848 a umístěná v lapidáriu Národního muzea. Tuto sochu sv. Josefa zaplatil pražský velkoobchodník Josef Bergmann. Volba světce původně asi mohla souviset s teprve nedlouho vládnoucím císařem Josefem I. Podstavec sochy je pseudogotický. Josef drží lilii a jednu nohu má na trámu (měl být tesař), chlapecký Ježíš levou rukou drží svitek, pravou žehná.
Josef byl vyvolenou hlavou Svaté rodiny. Toto jeho povolání má význam nejen pozemský, ale máme v něm nebeského patrona, jehož přímluva a důstojnost má váhu a je i vzorem pro nás všechny. Stojí po boku své snoubenky Panny Marie a hned po ní mu náleží čest a úcta. Vyslovil to Pius XI., když ho 8. prosince 1870 prohlásil patronem celé Církve. Je to také důvod k tomu, aby se sv. Josefovi a příkladu jeho života věnovala větší pozornost. Připomeňme si postavení jeho snoubenky, která ač je svrchovanou Královnou, zůstává pokornou Boží služebnicí a pochopíme, že Josef, vzor spravedlivého muže, zůstává zcela v pozadí, aby více vynikli ti, kterým to více přísluší. Současná doba však stále více potřebuje oslovovat i být oslovována celou Svatou Rodinou. A dnes tedy jdeme k svatému Josefovi.
Narodil se v Betlémě. V prvních kapitolách Matoušova a Lukášova evangelia vystupuje jako potomek krále Davida, ženich Panny Marie a zákonný pěstoun Pána Ježíše se všemi právy a povinnostmi otce rodiny z Nazareta. Byl dřevozpracujícím dělníkem (viz Mt 13,55 hebrejsky charaš – tvořící ze dřeva).
Zasnoubení Josefa s Marií podle židovského práva představovalo již pevnou vazbu. Tento mladý zbožný pár měl všechny předpoklady pro šťastný život. Každý z nich měl své představy, které s naprostou samozřejmostí a dokonce s velkou láskou měnil, když poznal jiný Boží záměr. Maria, která počala z Ducha svatého, viděla, jaké problémy to bude Josefovi přinášet a chtěla je kompenzovat svou láskou vůči němu, ale nepovažovala se za povolanou vysvětlovat Josefovi nepochopitelné početí.
Josef, vida znaky mateřství u své snoubenky, byl zraněný o to víc, že byli dohodnuti na mimořádném zachovávání svého panenství a panictví, pro které se rozhodli dříve, než byli povoláni stát se partnery. Mátl ho jen pokoj, který z jeho snoubenky vyzařoval. Postupujíc dle svého rozumu, chtěl ji snad uvolnit pro muže, který dle něj musel být otcem dítěte. Jeho láska byla daleka toho změnit se v nenávist, která by souhlasila s trestem pro Marii, kterou pokládal najednou za příčinu svého strašného zranění. Vždyť tuto jinak dokonalou bytost má tak jako tak ztratit. Bude muset zůstat se svým trápením sám. K situaci se postavil jako spravedlivý muž, který i nadále chtěl pro Marii největší dobro a rozhodl se od ní tajně odejít.
Písmo svaté říká: „Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: ,Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.´ To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ,Hle panna počne…´“(Mt 1.18-23)
Teprve až se Josef osvědčil, Bůh poslal anděla, aby mu oznámil, jak se věci mají. “Uklidnění” Josefa se událo, když jeho zraněné smysly byly vyřazené spánkem. Důvod je u Boha. My se můžeme jen dohadovat, že by třeba psychické zranění bylo překážkou v přijetí tak velké milosti. Lidsky bychom byli schopni se ptát, proč Bůh nechal Josefa trpět takovým omylem? A mnohá další proč, která Josefově duši byla zcela vzdálená. Ale i to, co situaci měnilo, nemohlo by člověka nechat klidným, kdyby nebyl dokonale odevzdán do Boží vůle. Josefovi se dostalo vysoké cti, důležitosti, zodpovědnosti a důvěry. Josef však nikdy nepřestal být pokorným služebníkem Božím.
Z Josefových ctností mimořádně vyniká víra. U něj vidíme, že věřit znamená připustit všechno, co od Boha přichází a někdy i všeho zanechat, všechno nechat běžet a všechno opustit. Jen nikdy nepřipustit, že by Bůh opustil toho, kdo se na něj spolehne. Jan Pavel II. jeho víru přirovnal k víře Abrahamově, pro postoj naprosté odevzdanosti Boží prozřetelnosti. V tom nám má být vzorem. A tato víra s láskou vůči Bohu i lidem byla uskutečňována v lásce k jeho snoubence a byla základem všech dalších ctností. Josef vzal Marii k sobě, tím před zákonem uznal její dítě za své i s přijetím plné otcovské odpovědnosti. K tomu ho pověřil Bůh, když mu ústy anděla řekl, aby dal dítěti jméno; to bylo podle zákona vyhrazeno otci. Tak Josefova role překračuje roli pěstouna.
Z dalších Josefových vlastností bývají uváděny spravedlnost, poslušnost a ochota k službě. Spravedlnost je míněna především ve vztahu k Bohu. Jak současný svatý otec řekl, dnes je velmi potřebné objevit znovu hodnotu prostoty a poslušnosti, respektování a láskyplného hledání Boží vůle (jaké vidíme u Josefa). Svatý Josef žil ve službě své snoubence a Božímu Synu. Stal se tak pro věřící výmluvným svědectvím, že “kralovat” znamená “sloužit”. (viz slova před Anděl Páně 18.3.01)
Čteme-li evangelium, pak z dalších Josefových vlastností vyniká mlčenlivost. Mlčenlivost vyjadřující souhlas s Boží vůlí, mlčenlivost uschopňující naslouchat, mlčenlivost, jejímž ovocem je pokoj. Boží láska mu stačila, aby setrval ve vnitřním mlčení jako v odlesku nebeské blaženosti. Jeho život byl ustavičnou modlitbou. On rostl v usebranosti a v jednotě s Bohem Spasitelem. Zabýval se vnějšími věcmi v míře nezbytné pro život Svaté rodiny. Podle Bernardina Sienského byl především mužem kontemplace. Jeho vnitřní mlčení bylo netečné vůči dění tohoto světa. Duše ponořená v Boha prý poznává dokonale sklony lidského ducha a nepohoršuje se tím, ale dívá se na ně s klidným odstupem, který pramení z lásky. Všechno zahaluje milosrdenstvím. Lidé žijící s Bohem mají hluboký a bolestný soucit s tímto světem, s hříchy lidí a se zlem kolem sebe, ale tato bolest se pro ně nestává důvodem ke zlořečení ani k bědování, ale pouze soucitem. Proto Josefa můžeme mít tak dobře nejen za vzor, ale i za důvěrníka, s jehož pomocí budeme schopni stávat se lepšími.
Josef byl tichý, a jak se zdá většinou zůstával v pozadí. Bylo-li však třeba, dovedl bez průtahů a překroucení vykonat, co od něj Bůh žádal. Nebývaly to snadné věci. A způsob pokynů ve snu my lidé vnímáme jako poněkud zvláštní. Boží vůle, kterou byla cesta do Betléma, jakoby zase pocházela od lidí.
Po úvaze o Josefových vlastnostech se vraťme k tomu, jak nám evangelium jeho život dále vykresluje. Když byl první velký problém vyřešen, situaci zkomplikovalo římské nařízení o sčítání lidu. K tomu se přiblížil čas Mariina porodu. „Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“(Lk2,4-7) Co vše tato zpráva představovala pro Josefa, který si zřejmě dělal iluze o svém rodišti! Obyvatelé Betléma zpočátku neposkytli ani to nejskromnější pohostinství. V nouzi využil znalost okolí a jeskynního útulku pro zvířata, který dle svých možností s největší láskou upravil pro narození největšího Davidova potomka a Spasitele světa – Syna Božího. Z dalších míst evangelia čteme: „Přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak předpisuje zákon Páně“. (srov Lk 2,22) V souvislosti se Simeonovým chvalozpěvem evangelista uvádí: „Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.” (Lk 2,33) Ta slova se hluboce dotkla jich obou. Odtud se ještě zřejmě vrátili do míst, kam se jim přišli poklonit mudrci. A v zápětí: „Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: ,Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.´ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta.” (Mt 2,13-14)
Ta událost způsobila Josefovi mnoho starostí. Vidíme však jak skromný, zdánlivě málo podnikavý muž dokázal být velmi rozhodný, když šlo o vážné věci a plnění Boží vůle. Takový odchod do ciziny normálně vyžadoval čas na přípravu. Josef neztrácel ani chvíli a pustil se na cestu bez turistické mapy a orientačních tabulí. Obvykle prostí lidé cestovali s karavanou nebo ve větší skupině s vůdcem. Směrem do Sinajské pouště jich nechodilo mnoho a Svatá rodina utíkala před mocným pronásledovatelem, takže se nemohla ani mnoho vyptávat. Byla odkázána na svou moudrost, odvahu a zejména na Boží prozřetelnost, která si žádala velké oběti od svých vyvolených.
V Egyptě bylo více židovských kolonií, které mohly utečencům poskytnout pohostinství. Podle staré křesťanské tradice i podle vidění blah. Kateřiny Emmerichové svatá rodina přes Heliopole, kde se zdržela možná rok, došla do osady Matariyeh či Matareje, na severovýchod od Káhiry a tam se usadila. Josef tam živil rodinu svým řemeslem, přičemž se asi rekvalifikoval i na stavbu proutěných obydlí.
“Když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův s ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: ,Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.´ On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských a usadil se ve městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.” (Mt 2,19-23)
Dá se usuzovat, že Josef zemřel v období Ježíšovy dospělosti. Mnohé spisy a legendy ukazují smrt Josefa v růžových barvách. I bez nich je jisté, že měl čest umírat v Ježíšově blízkosti, snad přímo v objetí Spasitele světa. Na druhou stranu se dá říci, že se s ním dočasně loučil a to lehké nebylo. Ježíš mu však jistě v té chvíli oplácel lásku, takže se Josef loučil se světem v ovzduší boží lásky a milosti. To byl důvod, pro který je uctíván jako patron dobré smrti. Jeho jedinečná úloha mu zajistila i významné místo v úctě Církve.
Sv. Josef s malým Ježíškem. Guido Reni (1575–1642), olej z roku 1640 má rozměry 89,9 x 72,4 cm a je umístěn v Museum of Fine Arts v americkém Houstnu. – Podívejte se na obraz ve velkém rozlišení ZDE.
I svatovítští zvoníci a zvonířky zvoněním i letos oslaví sv. Josefa. Podrobnější rozpis mimořádného zvonění je následující:
17:45 – přesně – ZAČÁTEK ZVONĚNÍ – začíná zvonit zvon Ježíš, Marie a Josef, končí společně se všemi zvony
17:48 – začíná zvonit zvon Dominik, končí společně se všemi zvony
17:50 – začíná zvonit zvon Jan Křtitel, končí společně se všemi zvony
18:00 – přesně – KONEC ZVONĚNÍ – končí všechny zvony najednou
RSS - Posts
Nahrávání ...
Vážený čtenáři, děkujeme Vám za Vás komentář.