Vlastnictví katedrály svatého Víta – základní údaje

C210-025-A_Vlastnictvi_katedraly_svateho_Vita_zakladni_udajeZákladní údaje týkající se sporu o vlastnictví katedrály svatého Víta v Praze, který skončil 24. května 2010 (dohodu podepsali pražský arcibiskup Dominik Duka a prezident Václav Klaus; na jejím základě se stát i církev o chrám starají společně).

  • Spor o to, komu nejvýznamnější český chrám patří, otevřela Náboženská matice, když 30. prosince 1992 podala proti Kanceláři prezidenta republiky (KPR) určovací žalobu o vlastnictví katedrály svatého Víta a dalších nemovitostí v areálu Pražského hradu. K žalobě se přidaly další náboženské organizace. Pod správou KPR byla katedrála od roku 1954.
  • První verdikt vydal Obvodní soud pro Prahu 1 téměř přesně po dvou letech, když v prosinci 1994 rozhodl, že vlastníkem chrámu je církevní subjekt Katolický metropolitní kostel u sv. Víta. Prezidentská kancelář se spolu se Správou Pražského hradu (SPH) proti rozhodnutí odvolala. Na podzim 1995 pak pražský městský soud kvůli procesnímu pochybení případ vrátil k obvodnímu soudu.
  • Spor o to, komu katedrála patří, patřil k důležitým společenským tématům v 90. letech. Významnou roli přitom sehrál spisovatel a scenárista Zdeněk Mahler, který v roce 1994 v televizním seriálu a poté knize podal svůj pohled na historii chrámu sv. Víta. Mahler vystupoval proti tomu, aby byla katedrála církvi vydána.
  • V roce 1997 se sice objevily pokusy o smírné řešení, hovořilo se například o přípravě zvláštního zákona či smlouvě mezi státem a církví, nakonec ale vyzněly do ztracena. Na druhou stranu neuspěl ani návrh skupiny poslanců z března 1998, kteří chtěli u Ústavního soudu zrušit tři normy z 50. let, podle nichž Pražský hrad a k němu náležící objekty včetně katedrály „patřily všemu československému lidu“.
  • Obvodní soud pro Prahu 1 o vlastnictví katedrály znovu rozhodl až v říjnu 2005. Zhruba deset let totiž trvalo, než se u soudů vyjasnilo, kdo vlastně může vydání katedrály požadovat. Ze dvou žalobců, kteří se podle soudu mohli o chrám ucházet, nakonec církev zvolila Metropolitní kapitulu u sv. Víta. Právě ta se podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z října 2005, který v červnu 2006 potvrdil i odvolací pražský městský soud, stala majitelem katedrály. Soudci dospěli k závěru, že církev nikdy vlastníkem být nepřestala a že vlastnictví chrámu sv. Víta žádným právním aktem z doby totality na stát nepřešlo.
  • Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podal v září 2006 dovolání k Nejvyššímu soudu, ve stejné době nicméně církev katedrálu převzala do své správy. Negativní reakce veřejnosti vyvolalo následné rozšíření placené zóny v chrámu. Koncem ledna 2007 ale Nejvyšší soud rozsudky o vydání katedrály církvi zrušil, její správu pak v dubnu téhož roku opět převzala Správa Pražského hradu.
  • Obvodní a městský soud poté respektovaly verdikt NS, podle něhož vlastnictví katedrály přešlo nezpochybnitelně na stát nařízením o chráněné oblasti Pražského hradu a účinek takové právní normy nelze popírat. V září 2007, respektive dubnu 2008, tak opět soudy přiřkly svatovítskou katedrálu státu. Rozsudek nezvrátilo ani dovolání církve k Nejvyššímu soudu.
  • Po odmítnutí dovolání v březnu 2009 katolická církev podala ústavní stížnost s tím, že proces nebyl spravedlivý. Oznámila také, že v případě neúspěchu se chce obrátit i na štrasburský soud. Krátce poté, co se v dubnu 2010 svého úřadu ujal současný pražský arcibiskup Dominik Duka, ale spor o vlastnictví chrámu sv. Víta skončil smírem. Podle dohody, kterou 24. května 2010 podepsali Duka a prezident Václav Klaus, se stát i církev o chrám starají společně.
  • Vyřešen ale zatím není osud několika nemovitostí v areálu Pražského hradu, které církev využívá jako zázemí pro koncerty a další kulturní akce v katedrále. Katolická církev je chtěla směnit za jiné domy v areálu Hradu, o které požádala v rámci restitucí. Celý proces ale ještě není u konce.C210-025-B_Vlastnictvi_katedraly_svateho_Vita_zakladni_udaje

(zpracováno s využitím agenturních a otevřených zdrojů, ilustrace – Wikimedia Commons/ČTK, CC-BY-NC-SA)

Vážený čtenáři, děkujeme Vám za Vás komentář.

%d blogerům se to líbí: