Adventní věnec je nejen krásnou ozdobou vánočního období, ale i významným symbolem křesťanského očekávání příchodu Spasitele. Tento tradiční prvek, který spojuje historii, víru a rodinné zvyky, slouží k odpočítávání čtyř týdnů adventu. S jeho svíčkami, každou zapálenou v jiný adventní týden, se připomíná cesta k narození Ježíše Krista. V tomto článku se podíváme na historii adventního věnce, jeho symboliku, různé formy a varianty, a jaký význam mají jednotlivé barvy a jména svíček.

Historie adventního věnce

Adventní věnec je tradičním symbolem západní církve, který slouží k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví, ozdobeného čtyřmi svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Počet svíček se ale může lišit v závislosti na zvyklostech a trendech. Svíčky mohou mít různé výšky, barvy a mohou být rozmístěny symetricky nebo asymetricky. Věnce bez svíček, které se také nazývají adventními věnci, se často používají k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce bývaly zavěšovány na stuhách, ale od začátku 21. století jsou stále častěji nahrazovány věnci, které se kladou přímo na svátečně upravený stůl. Advent má v křesťanské symbolice zvláštní význam, neboť zahajuje nový liturgický rok.

Věnce z rostlin, stejně jako svíčky, byly symbolicky používány v Evropě již před příchodem křesťanství. Podle některých teorií byl věnec, jaký máme dnes v podobě adventního věnce, využíván už v předkřesťanské době (zelené rostliny a svíčky symbolizovaly život v kontrastu s okolním zimním chladem) a křesťanstvím byl přijat přibližně v 16. století. Jiná teorie tvrdí, že tradice adventního věnce byla založena až v 19. století v Hamburku, kde ji zavedl německý protestantský teolog Johann Hinrich Wichern (1808–1881). Ten, mimo jiné, zakládal školu pro chudé děti a v roce 1839 vytvořil předchůdce dnešního adventního věnce, který sestával z dřevěného kola se 19 malými červenými svíčkami a 4 bílými. Každý den se zapalovala další malá červená svíčka a v neděli velká bílá. Tento zvyk se postupně rozšířil do německých protestantských sborů a později i do katolických. V současnosti se adventní věnce používají i v rodinách pravoslavného vyznání.

Formy adventního věnce

Adventní věnce se liší v barvách svíček i jejich počtu, což úzce souvisí s jejich použitím a smyslem. Rozmístění svíček může být symetrické nebo asymetrické, a věnce mohou být buď umístěny na stůl, nebo zavěšeny na stuhách pod strop. Věnce bez svíček, které jsou zavěšeny na dveřích nebo na zdi během adventu, jsou také považovány za adventní věnce.

V některých zemích, jako jsou USA a Velká Británie, je populární alternativou k fialovým a červeným svíčkám modrá barva. Modré svíčky mají symboliku naděje a očekávání, což je připisováno především protestantským církvím (zejména luteránským a anglikánským).

Jiné varianty adventního věnce zahrnují pátou bílou svíčku, která bývá umístěna ve středu věnce jako symbol Vánoc, často označována jako „Kristova svíčka“. Tato svíčka může být zapálena na Štědrý den a na Boží hod vánoční. Bílá barva je v Západní Evropě tradiční sváteční barvou a kombinace čtyř červených svíček s jednou bílou uprostřed je běžná v protestantských církvích ve Velké Británii.

Symbolika adventního věnce

Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let – na svátky světel zvané Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se postupně rozsvěcuje osm světel. Některé zdroje však odkazují také na starý germánský zvyk zapalování ohně v zeleném kruhu uprostřed zimy, který byl symbolem slunce.

Adventní věnec je často vykládán ve vztahu k zemi a čtyřem světovým stranám. Tato symbolika však ustupuje u moderních adventních věnců, na které se svíčky umisťují libovolně, a jejich počet se může lišit (například šest nebo tři). Svíčky symbolizují čtyři týdny, které předcházejí Vánocům. Jejich světlo představuje Krista, který je světlem světa a ozařuje každého člověka plamenem lásky. Jak řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8, 12) Podle jiných výkladů byl věnec vždy (od románských dob) určen vítězi; tímto vítězem nad temnotou je podle křesťanské víry Ježíš, jehož narození je v adventu očekáváno.

Existuje více výkladů křesťanské symboliky adventního věnce. Symbolika věnce je odvozena od atributů, které jsou přikládány božským bytostem nebo atributů očekávaných u Boha a biblických postav. Červená a zelená, barvy, v nichž bývá adventní věnec zobrazen, jsou sekulární vánoční barvy. Ačkoli pocházejí ze starší evropské praxe, používání jehličnanů a cesmíny symbolizuje pokračování života (po smrti) a naději na Kristovo narození.

Z předkřesťanských dob připomínají adventní věnec dva zvyky. V zimním období nosili lidé do svých příbytků čerstvé zelené větve, čímž poskytovali příjemné bydlení dobrým duchům. Holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy a zajišťovaly požehnání.

Je tradicí, že na adventním věnci jsou svíčky vždy zapalovány proti směru hodinových ručiček.

Svíčky podle křesťanské tradice

Světlo – akumulace světla a postupné zapalování většího množství svíček je výrazem rostoucího toužebného očekávání narození Ježíše Krista, který je v křesťanské víře Spasitelem, Vyvoleným. V bohoslužbách se často objevuje fráze „…na jehož příchod čekáme“. Druhý příchod Ježíše Krista však pro většinu křesťanů znamená konec světa, Apokalypsu (nejspíše zničení života na planetě mystickými bytostmi) a Poslední soud (rozsouzení vzkříšených mrtvých k věčnému zatracení nebo pro věčný život). Ježíš bývá také nazýván světlem světa.

Symbolika kruhu u základu adventního věnce

Kruhový věnec symbolizuje Boží věčnost a jednotu (což lze chápat i jako jednotu trojjediného Boha), vzkříšení a věčný život. Stálezelené rostliny pak představují symbol života, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti. Kruhový tvar věnce zobrazuje nekonečný cyklus cesty slunce a věčnost. Krátké prosincové dny, které předcházejí dlouhým a temným nocím, jsou nejtemnějšími v roce. Tento čas je spojován s vírou v bludičky, skřítky a bílé paní, jejichž přítomnost podle tradice zaručovala bohatou úrodu v následujícím roce. Věnce umístěné v oknech domů a dvorů sloužily jako světelné orientační body pro tyto bytosti. Spojení těchto světel s adventním věncem, který ohlásí narození Krista, už není daleko. Adventní věnec pravděpodobně vychází z jednoho starého zimního zvyku, který je opakováním mnoha jiných. Tento zvyk se vrací k symbolice kruhu a představuje přírodní sílu. Zelené větve, přinášené do domů a chýší v předkřesťanských dobách, byly považovány za útočiště pro přátelské lesní duchy. Věnce ze slámy měly zase odhánět zlé duchy a přinášet požehnání. Proto bývaly často ozdobeny zlatými stuhami, které symbolizovaly slunce.

Symbolika svíček adventního věnce

Existuje několik variant adventního věnce, přičemž nejběžnější obdobou klasického vzoru je adventní věnec s pátou bílou svíčkou ve středu, která symbolizuje Vánoce, a často i samotného Ježíše Krista. Tato svíčka bývá nazývána „Kristova svíčka“ a zapaluje se na Štědrý den a Boží hod vánoční. Bílá barva je v západní Evropě tradičně spojována se svátečními okamžiky. Čtyři červené svíčky s jednou bílou ve středu tvoří pravděpodobně nejběžnější uspořádání adventního věnce v protestantských církvích v Británii. Bílá barva symbolizuje čistotu a Ježíše Krista, který je považován za bez hříchu, neposkvrněného a čistého Spasitele. V křesťanské symbolice se zdůrazňuje, že ti, kteří přijímají Ježíše Krista jako Spasitele, jsou očištěni od hříchů a stávají se „bělejšími než sníh.“

Svíčky – počet, názvy a barvy

Kromě různých počtů svíček (čtyři, pět nebo více) se používají svíčky v různých barvách podle jejich symboliky. Klasickým vzorem jsou čtyři fialové nebo červené svíčky, přičemž často bývá jedna svíčka růžová. Ve středu věnce může být také bílá svíčka, podle tradičního modelu. Tyto svíčky jako celek symbolizují příchod světla Krista do světa, nebo příchod Ježíše Krista na svět. Existují však i jiné barevné varianty, z nichž některé jsou velmi rozšířené.

Barvy adventních svíček

Nejpoužívanější druhy

V katolické církvi jsou nejběžnějšími barvami adventních svíček fialová a růžová. Podle křesťanské liturgie je fialová historicky hlavní barvou adventu. Symbolizuje důstojnost, pokání a půst, stejně jako očekávání příchodu krále (Ježíše Krista) na svět. Fialová barva adventu také odkazuje na utrpení během postní doby a velikonočního týdne, zdůrazňujíc souvislost mezi narozením Ježíše a jeho smrtí (obětoval se za lidstvo). Aby byl ještě více zdůrazněn význam Vánoc jako oslavy narození Ježíše (který se narodil, aby trpěl pro hříchy lidstva), advent byl původně obdobím pokání a půstu. V posledních letech však došlo k posunu ve výkladu adventu, kdy v některých kostelech převládá důraz na naději a očekávání. Tato změna výkladu a barvy svíček však neznamená, že by byl zcela opuštěn důraz na pokání. S ohledem na příchod Ježíše Krista se stále vyzdvihuje příprava na jeho druhý příchod.

Ve západní církvi je fialová barva používána během tří ze čtyř adventních nedělí. Na třetí adventní neděli, která přináší radost z blížícího se konce postní doby, se používá růžová svíčka, nazývaná Gaudete (z latinského „radujte se“). Tento přechod z fialové do růžové barvy symbolizuje sváteční atmosféru blížící se oslavy Vánoc. V mnoha kostelech zůstává třetí neděle označena růžovou barvou. Barvy svíček jsou v souladu s liturgickými rouchy: liturgická barva adventu je fialová, růžová je vyhrazena třetí adventní neděli (někdy se používají smíšená bílá a fialová roucha). Podle jiné tradice mohou být svíčky červené a zlaté, přičemž červená připomíná Kristovu krev, která byla prolita pro spásu světa, a zlatá barva symbolizuje život a vítězství.

V protestantských církvích je častější použití čtyř červených svíček, které jsou tradičně vánočními barvami. Červená symbolizuje radost, srdce, Krista, důstojnost, vítězství, bohatství, štěstí a krev. „Tradiční barvy adventního věnce jsou však červená a zelená. Červená připomíná Kristovu krev, prolitou za spásu světa, a obě tyto barvy symbolizují život.“

Většina protestantských církví nyní používá modrou barvu, aby odlišila období adventu od postní doby, čímž nahrazuje fialovou barvu modrou. Modrá je někdy chápána jako symbol královské hodnosti, nebo jako zástupce noční oblohy, která odkazuje na očekávání příchodu Ježíše Krista na svět. Modrá může být také symbolem vody v Genesis a počátku nového stvoření. Některé církve, včetně některých katolických, používají modrou barvu a zároveň zachovávají tradiční použití fialové. Tato kombinace barev vytváří harmonický soulad mezi modrou a fialovou.

S přechodem na modrou barvu adventu v některých nekatolických církvích si některé církve zachovaly růžovou barvu mezi svíčkami na adventním věnci, ale použily ji na čtvrtou neděli adventní. Tato neděle je stále spojena s očekáváním, ale někdy bývá považována za vyvrcholení sezóny adventu, jako poslední neděle před Vánocemi.

Odlišné tradice

V katolické části Irska je tradicí adventní věnec s pěti svíčkami ve třech barvách: tři fialové, jedna růžová a jedna bílá. Na prvních dvou adventních nedělích je zapálena fialová svíčka, která symbolizuje reflexi a pokání. Na třetí neděli se zapaluje růžová svíčka, která v irské tradici symbolizuje očekávání svátku. Poslední fialová svíčka oslavuje příchod Vánoc a zapaluje se na čtvrtou adventní neděli. Pátá svíčka (bílá) se nachází uprostřed věnce a zapaluje se na Štědrý večer. Tato svíčka, nazývaná svíce Krista, symbolizuje život Ježíše Krista, který přichází na svět.

Dokonce i v protestantském Norsku existuje zvláštní tradice výběru svíček, která pochází z Norské luteránské církve. Adventní věnec v Norsku má čtyři fialové svíčky.

Ve Švédsku je tradičně první svíčka bílá, další tři jsou fialové. Bílá barva symbolizuje ráj, jak popisuje Kristin Solli Schøien ve své knize „I en kurv til min datter“ (2003).

Názvy a barvy svíček

Na adventním věnci se svíčky obvykle zapalují v tomto pořadí:

1. První svíčka (fialová) – „Svíce proroků“ (naděje, očekávání Mesiáše).
2. Druhá svíčka (fialová) – „Svíce Betlémská“ (láska).
3. Třetí svíčka (růžová) – „Pastýřská“ (radost, symbol vyhlížení příchodu Krista
4. Čtvrtá svíčka (fialová) – „Andělská“ (mír a pokoj).
5. Pátá svíčka (bílá) – „Kristova svíčka“ (symbol narození Ježíše Krista).

Jména svící na adventním věnci
Na první adventní neděli je rozsvícena první (fialová) svíce. Tato svíce se obvykle nazývá „svíce proroků“ na památku proroků, především Izaiáše, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Tato svíčka symbolizuje naději a očekávání, zejména očekávání příchodu Mesiáše.

Každou další neděli je zapálena další svíčka. Na druhou adventní neděli se zapálí druhá fialová svíce, která obvykle představuje lásku. Některé tradice ji označují jako „betlémskou svíčku“, která symbolizuje Kristovy jesle.

Na třetí adventní neděli je zapálena růžová nebo růžově zbarvená svíčka, která se nazývá „pastýřská“ a symbolizuje radost.

Čtvrtá, poslední fialová svíčka, je nazývána „andělská“ a představuje mír a pokoj. Je zapálena na čtvrtou adventní neděli.

Někdy je adventní věnec se svíčkami ve čtyřech barvách: fialové, červené, růžové a bílé. Svíčky jsou zapalovány v tomto pořadí a každá je spojena s konkrétním jménem, které odpovídá liturgii adventu každou neděli: Izaijášova, Janova, Pastýřská a Mariina svíčka.

Jsou ale i jiné vzory jmen a barev svíček u adventního svícnu s pěti svícemi:

• 1. svíčka Naděje (fialová), jiný název: svíčka Patriarchů
• 2. svíčka Mír (fialová), jiný název: svíčka Proroků
• 3. svíčka Přátelství, vzájemnost, Radost (růžová „Gaudete“), jiný název: svíčka Jana Křtitele
• 4. svíčka Láska (fialová), jiný název: svíčka Marie, matky Ježíšovy
• 5. svíčka Kristus (bílá), jiný název: svíčka Kristus, světlo světa

Závěrem lze říci, že adventní věnec nejenže zkrášluje naše domovy, ale také nese hluboký symbolický význam, který nás každý rok připomíná čas přípravy a očekávání příchodu Spasitele. Jeho čtyři nebo pět svíček, které postupně zapalujeme v průběhu adventu, nás vedou k zamyšlení nad významem naděje, lásky, radosti a pokoje, které nás provázejí na cestě k Vánocům. Tento tradiční symbol zůstává živým spojením mezi minulostí a současností, mezi rodinnými zvyky a křesťanskou vírou, a stále nás vybízí k větší otevřenosti pro světlo, které přináší narození Ježíše Krista. Bez ohledu na varianty jeho vzhledu a barev je adventní věnec nejen ozdobou, ale i nástrojem, který nás připravuje na tento svatý čas.

(zpracováno s využitím otevřených zdrojů a vlastního archivu, ilustrace – Wikimedia Commons/vlastní archiv, CC-BY-NC-SA)