Pražští zvoníci svatovítští

Až příliš často se setkávám s veřejnou i soukromou kritikou, že pan kardinál Dominik Duka OP se příliš často vyskytuje na veřejnosti a jinak mediálně zviditelňuje, že to k jeho úřadu nepatří. Všem těmto hlasům si dovoluji ocitovat část rozhovoru na otázky Jana Uhlíře, který poskytl webovému portálu christnet.cz  v červnu tohoto roku.

christnet.cz – I vy se často se účastníte akcí „světského charakteru“ – historická výročí, setkání se sportovci, nedávné mše při výročí České televize či Českého rozhlasu. Je to zajímavý nový prvek v praxi naší církve, ale ozývají se i vůči němu i kritické hlasy. Co vás k takovéto veřejné společenské angažovanosti vede?

Duka – Několik momentů. Jednak je to znalost historického působení církve. Za druhé nechci budovat bariéru mezi životem církve a ostatní společností, protože historicky žijeme v křesťanské kultuře, chtě nechtě. Další moment je pro mne návrat svobody a demokracie do této země, což znamená být na straně demokracie a všech aktivit, které svobodu zajišťují. To je důvod, proč se účastním řady akcí či aktů, které mohou vyvolat určitou otázku – a to zcela legitimní – uvnitř církve, uvnitř kléru.

Ale křesťanství je náboženství lidskosti. Proto jsem v Lidicích, proto jsem v Ležákách, proto jsem na hřbitově v Ďáblicích. Ale proto také jdu požehnat fotbalovému družstvu Plzně, kde jsem 15 roků žil. Křesťanství není náboženství, které by nerozumělo zábavě, a tedy i sportu. Zcela jistě člověk při takových příležitostech musí vyslechnout určité projevy, se kterými se neztotožní. Ale vycházím z toho, že je zde také možnost, abychom si o takových věcech při vhodné příležitosti mohli pohovořit. Kdybych žil jako vězeň tohoto domu (Arcibiskupského paláce, pozn. red.), tak by se mi to nikdy nepodařilo.

christnet.cz – Máte daleko častější kontakty s prezidenty republiky než váš předchůdce. Je zjevné, že v případě prezidenta Klause došlo v jeho vztahu k církvi k určitému posunu. Miloš Zeman jako opoziční lídr i jako premiér církev často nešetřil, ale nyní vidíme bohoslužbu ve svatováclavské kapli při jeho inauguraci či nedávné návštěvy v Arcibiskupském paláci v Praze i v Olomouci  (5. a 8. června, pozn. red.). Domníváte se, že u prezidenta Zemana také došlo k jistému posunu ve vztahu k církvi?

Duka – Za svou osobu mohu říci, že jsem znal či znám všechny tři prezidenty po listopadu ´89. Ve všech těchto prezidentech ctím hlavu státu, a to demokratické republiky. Rovněž tak mám pozitivní vztah i k prezidentu Edvardu Benešovi i Tomáši Garrigue Masarykovi.  A mám i určitou úctu nad opravdu tragickým a bolestným osudem prezidenta Háchy, kdy tento muž na konci psychických a fyzických sil na sebe vzal zodpovědnost, za kterou kvůli svému zdravotnímu stavu ani plně zodpovídat nemohl.

Samozřejmě, že Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman jsou zcela rozdílné povahy. Můj kontakt s nimi je dán také tím, že všichni tito tři muži jsou spojeni s určitým odporem vůči bývalému komunistickému totalitnímu systému. Moje návštěvy vycházely a vycházejí jednak z dobré výchovy, protože se sousedy je zapotřebí udržovat dobré a přátelské vztahy. To je první věc. I když budeme různých názorů – náboženských, politických – tak jsme sousedi, jsme lidé a musíme k sobě nalézt cestu. Pokud spolu budeme hovořit a diskutovat a dávat najevo, že nám na jednom i druhém záleží, tak je to, myslím, dobře.

Pokud padla otázka, že moje kontakty jsou častější, než u mého předchůdce, myslím, že je to dáno tím, že pan kardinál Vlk byl v době komunismu velmi angažován v podzemním životě církve, ve Fokoláre, ale nepřišel do přímého kontaktu s hnutím a osobnostmi disentu. Ne, že by se jim vyhýbal, ale v mém případě to bylo dáno pobytem ve vězení, kontaktem s lidmi z Charty 77 a podobně, i když jsem Chartu nepodepsal. Bylo to na pokyn z Říma, že nemohu – pokud pracuji v podzemní církvi – pracovat ještě v politickém podzemí, protože bych se stal volavkou a způsobil bych mnoho problémů například adeptům kněžství a podobně. Tolik na vysvětlenou.

Plné znění „Exkluzivního rozhovoru s kardinálem Dominikem Dukou“ najdete zde.

(tst)