Pražští zvoníci svatovítští

Mělník – V sobotu 14. září v poledne budou společně bít všechny mělnické zvony. Den zvoníků ale začne už ráno, s devátou hodinou se rozeznějí zvony ve věži chrámu svatých Petra a Pavla. A utichnou až po pěti minutách.

Podle šéfa mělnických zvoníků Jiřího Maleckého budou po celý den pokračovat ukázky zvonění zvonů ve věžích chrámu svatých Petra a Pavla i evangelického kostela. „Zvony budou znít pro radost lidem i na poctu a jako prosba o přízeň svatého Quida, který je patronem zvoníků,” vypráví Jiří Malecký.

S místními zvony seznamují mělničtí zvoníci dospělé i děti už pět let. „Začínali jsme v době, kdy byla ještě věž chrámu svatých Petra a Pavla nepřístupná,” vzpomíná hlavní zvoník, „chtěli jsme předvést lidem, jak a kdy se zvoní. Většinou se totiž mylně domnívají, že se zvoní podle hodin, třeba dvanáctkrát v poledne.” Stejně jako před rokem si budou moci návštěvníci ve věži chrámu svatých Petra a Pavla prohlédnout obrázky místních školáků na téma Mělnické zvony a vše kolem nich. Loni je malovali žáci mlazické školy, tentokrát děti ze školy v Jungmannových sadech. V letošním roce čeká návštěvníky i Putování se zvoníky, které je novinkou. „Lidé se projdou se zvoníkem po městě, navštíví místní zvonice a budou naslouchat zvukům zvonů,” vysvětluje Jiří Malecký. Procházky budou tři, od deseti, třinácti a patnácti hodin. „Začneme po zvonění u zvonů ve věži chrámu svatých Petra a Pavla, kam se vejde asi dvacet lidí, odkud půjdeme ke kostelu svaté Ludmily, dále k evangelickému kostelu a na závěr ke kapucínům, tedy ke kostelu Čtrnácti svatých pomocníků,” doplnil hlavní zvoník. Ve věžích i cestou mezi kostely se budou moci návštěvníci ptát zvoníků na všechno, co je o jejich řemesle zajímá. Nejčastěji se prý ptají, kolikrát se zvoní. „Na věži chrámu zvoníme pravidelně v neděli v devět hodin ráno ke mši a pak v poledne, dříve jsme tam zvonili i v úterý, ale úterní zvonění se přesunulo ke kapucínům, kde se zvoní ještě v pátek,” odpovídá Jiří Malecký. Chrámové zvonění v dalších časech každého dne, ráno, v poledne a navečeru, kdy končí den, už není úlohou zvoníků, ale elektřiny. „V cizině to většinou nebývá v žádném kostele o zvonících, zvoní za ně stroje,” připomíná mělnický zvoník. Děti se většinou zajímají, zda zvoníci musejí být siláci a jestli nejsou z toho rachotu na věžích hluší. „Trochu síly to chce, ale viděl jsem i šedesátikilovou holku, jak zvoní na čtyřtunový zvon. Jde spíš o to, jak se zvon ovládá,” vysvětluje Jiří Malecký, podle kterého získávají zvoníci zkušenosti většinou až několik let, než to dokonale zvládnou. Každý nováček má prý sklony především hodně tahat. Zvoník, který má kvůli řemeslu potíže se sluchem, to už je dávnou minulostí. Dnešní zvoníci si chrání uši sluchátky. „Ještě lepší je mít zároveň i špunty do uší, to pak cítíte při zvonění, jak celá věž rezonuje.” Hudební sluch prý zvoníci mít nemusejí, měli by ale dokázat vnímat, zda zvon zvoní pěkně a ve správném rytmu. Kam se prý Jiří Malecký na cestách po Česku i cizích zemích vrtne, tam se snaží dostat na zvonici. „Naposledy jsme byli se zvoníky v Paříži na výletě za zvony, navštívili jsme tam katedrálu Notre Dame, kde mají teď k osmi stům padesáti letům ulitých devět nových zvonů, starý tam zůstal jen jeden. Podívali jsme se také do dílny, kde se opravují zvony. Největším zážitkem pro nás byl asi kostel na Sacré-Coeur , kde mají devatenáctitunový zvon,” vypráví mělnický zvoník. Petra Špitálská