Výročí přenesení ostatků sv. Václava – 1078 let
Mimořádné zvonění v katedrále sv. Víta v pátek 4. března 2016.
Za svatého Václava byl první pražský kostel Panny Marie již součástí předhradí, hlavním kostelem byla bazilika sv. Jiří, kam nechal Václav I. přenést ostatky své babičky sv. Ludmily. Ke stavbě nového, již třetího kostela Václav přistoupil asi v roce 929 na základě státního daru, ostatku paže sv. Víta, který obdržel od východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. Významné bylo zřejmě i místo v horní části opevněného hradiště, na třetím nádvoří, dodnes nejvýznamnější části Hradu. Neověřený zůstává předpoklad, že rotunda byla postavena u posvátného pahorku Žiži a kamenného knížecího stolce (nastolovacího trůnu).
Dne 4. března března 938 nechal Boleslav I. přenést do kostela ostatky svého bratra a tím dal vzniknout kultu svatého Václava soustředěnému kolem rotundy. Již za Boleslava II. (973) se stala rotunda biskupským kostelem, tj. sídelním kostelem nově zřízeného pražského biskupství, zatímco bazilika sv. Jiří kostelem klášterním. Tím bylo definitivně rozhodnuto o statutu svatovítské rotundy jako nejvýznamnějšího kostela knížectví.
Břetislav I. vojenskou výpravou do Hnězdna získal ostatky sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa, a uložil je r. 1039 do rotundy, kterou k tomu účelu upravil. Již v době rotundy se tak doplnila trojice světců, kterým je chrám dodnes zasvěcen.
Velikostí již nedostačující rotunda byla zbořena při stavbě baziliky probíhající od r. 1060. Zvláštní pieta byla věnována hrobu sv. Václava v jižní apsidě rotundy, který zůstal zachován na původním místě, a také jižní stěna apsidy byla začleněna do jižní boční lodi baziliky. I za Karla IV. byla sv. Václavovi věnována největší pozornost a nad hrobem, původně v malé apsidě rotundy, zbudována nejhonosnější a nejvýznamnější kaple katedrály.
Svatovítští zvoníci a zvonířky se svým dílem každý rok přispívají k této významné události. Podrobnější rozpis mimořádného zvonění k výše uvedenému svátku naleznete ZDE.
(zpracováno s využitím otevřených zdrojů, ilustrace, CC-BY-NC-SA)
Vážený čtenáři, děkujeme Vám za Vás komentář.