Pražští zvoníci svatovítští

Mimořádné zvonění v katedrále sv. Víta v sobotu 27. června 2015.                

Svěcení (neboli konsekrace) je v náboženství slavnostní vyčlenění někoho nebo něčeho k liturgické službě nebo bohoslužebnému účelu. Kněžské svěcení je obřad (některými církvemi – římskokatolickou, pravoslavnou a husitskou – považovaný za svátost), při němž je svěcené osobě udělen status kněze (udělena svátost kněžství), a člověk se tak stává knězem příslušné církve.

Posláním kněze je především předsedat slavení eucharistie, sloužit Božímu lidu hlásáním Božího slova a slavit uprostřed něho svátosti. Knězem může být jedině pokřtěná a biřmovaná osoba, v katolických a pravoslavných církvích a v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů výhradně muž.

Před vysvěcením musí uplynout zkušební doba, kdy sám uchazeč o kněžskou službu zjišťuje, zda jeho odhodlání je trvalé a neměnné. Jiní (rektor semináře, biskupové vedoucí diecéze) zas rozlišují povolání – zda je uchazeč o kněžství skutečně povolán, jako tomu bylo u apoštolů. Ten pak nastupuje do semináře, kde studuje teologii a musí se podřizovat vnitřnímu řádu.

V římskokatolické církvi ke kněžství patří také závazek celibátu, proto také někteří odcházejí před vysvěcením i po něm. Právě vysvěcený kněz se označuje jako novokněz, řidčeji novosvěcenec neboli neomysta a jeho první mše, která se zpravidla koná v místě, odkud pochází, se nazývá primice.

Svěcení v římskokatolické církvi upravují svátost kněžství příslušné části Katechismu katolické církve. Podle něj je svátost udělována pouze pokřtěným mužům, kteří jsou ochotni přijmout celibát a veřejně projeví svou vůli ke službě.

Svěcení v církvi československé husitské je základem obřadu svátosti svěcení kněžstva vkládání rukou na hlavu svěcence biskupem a spolusvětiteli – duchovními a laiky – a při tom pronášená slova: „Osvěcuj a posiluj tě Bůh Duchem svým svatým.“ Třemi symbolickými úkony a předměty je zdůrazněn trojí služebný úřad Kristův, který se uskutečňuje skrze církev a její služebníky. Učitelský úřad je vyjádřen předáním Bible, kněžský úřad kalichem a miskou s bohoslužebným chlebem a pastýřský štolou.

V pravoslavné církvi se uděluje svátost svěcení kněžstva rovněž vkládáním rukou s modlitbou k Duchu svatému. Uděluje se pouze mužům, avšak není nutno zachovávat celibát (knězem se může stát i ženatý muž od 30 let věku).

Pojem kněžství zachovávají i některé jiné církve a náboženská společenství, příslušný přechodový rituál však zpravidla není nazýván svátostí.

Stupně svěcení v římskokatolické církvi 

Svěcení do roku 1972:

nižší svěcení:

• ostiář (otevírá dveře do kostela)
• lektor (čte Bibli kromě evangelia)
• exorcista (vyhání zlé duchy)
• akolyta (pomáhá celebrantovi)

vyšší svěcení:

• podjáhen
• jáhen
• kněz
• biskupské svěcení

Svěcení od roku 1973 má tuto strukturu:

tzv. služby (nejedná se o svěcení):

• lektor (čte Bibli kromě evangelia)
• akolyta (pomáhá celebrantovi)

svěcení:

• jáhen
• kněz
• biskup

Svatovítští zvoníci a zvonířky budou zvát účastníky na bohoslužbu slavnostním zvoněním včetně slavného zvonu Zikmund – podrobnější rozpis mimořádného zvonění k výše uvedenému svátku naleznete ZDE.

(zpracováno s využitím otevřených a agenturních zdrojů a vlastního archivu, ilustrace – Wikimedia Commons/vlastní archiv, CC-BY-NC-SA)